Moje kočky

noreply@blogger.com (Giovana) — Tue, 27 Oct 2009 19:18:00 +0000

Očkování a jiné kočkování.
Tak jsme dens byli naše ratolesti očkovat, což je vždy veliká zábava. Totiž pro vysvětlení: A) toto píše syn, matka je trochu mimo.. B) z mé matky by měli průkopníci očkování radost, protože podle ní je absolutně samospasitelné, zabírá dokonale na všechny nemoci atd. Ona sama je výborný zákazník pro doktory, každý rok se pravidelně nechává očkovat proti chřipce a vůbec jí nevadí fakt, že vakcína působí na dva nebo tři z desítek chřipkových kmenů. A co horšího, ona je takový ten typ, co je natolik přesvědčený, že má pravdu, že vlastní vůlí ohne realitu a ono jí to pak funguje. Ale zpět k těm kočkám, již nějakou dobu jí posedal hysterák, že bude potřeba znovu nechat naočkovat kočky. Prvně jí to začalo napadat asi tak týden před napadnutím prvního sněhu. Tehdy to ještě nevyšlo, musel jsem zůstat v práci až do večera. Klika. A pak bylo tak šílené počasí, že jí to na nějakou dobu přešlo. Ale někdy minulý týden vylovila ze schránky upozornění od veterináře, že se vaší kočičce končí očkovací doba. (To teď posílají, jde jim o kšeft) A hned bylo jasné, že dny domácího pokoje skončily. Celý následující týden nedala pokoj snad ani na půlden, neustále opakovala, že se musí jít do na veterinu očkovat kočky. A to, že je kočka tvor senzitivní a neklidu v rodině si všimne snad není potřeba zdůrazňovat. Takže klid a pohoda vlastně skončily už před týdnem, a od té doby atmosféra jen houstla. Až nakonec padla volba na úterní večer, jako období utrpení. (příště)

noreply@blogger.com (Giovana) — Wed, 27 Aug 2008 16:15:00 +0000

Tak jsme se vrátili z dovolené - totiž já a moji tři kocouři, má zlatíčka, mé tři zlaté koruny, jak jim říkávám žertem podle jedné z oblíbených pohádek. Jenomže ona to venku vůbec nebyla taková idyla, jak by se mohlo zdát. Moureček trucoval, ač je na chalupě vlastně rodák, Obláček, tulák, věčně číhal, jak by zdrhnul. Jedině Zrzek, sláva mu, zachovával flegmatickou příchylnost k místu, kde se vyskytovaly jeho jídelní a kálecí misky a pohodlná místa pro spaní. Což by celkem šlo nebýt toho, že na chalupě se nám vyskytuje ještě další element: sousedův kocour jménem Filip. Ten je přesvědčen, že jakmile přijedu já, mám bezesporu ve svých zavazadlech něco dobrého pro kočky. A mám-li s sebou tři vlastní kocoury, mám toho dobrého zaručeně tolik, aby se dostalo i na čtyři. Následkem této (vcelku moudré) úvahy Filip neustále obejduje kolem našeho domu, ty tři vyrušuje a jelikož od něj jsou přísně odděleni síťovými dveřmi a okny a nemohou ho za to obejdování řádně po kocouřím spořádat, rvou se aspoň mezi sebou. Zatímco Fífa si vyskočí na venkovní křeslo a tváří se jako hotový andělíček. A i když Fífu - jak jinak - nakonec poslední den zanecháme s bohatou výslužkou na venkově, jako by ten neklidný duch i tak vanul s námi, kocouři nyní podezíravě očichávají všechny podlahy, zdi a nábytek městského bytu - a perou se!!!

noreply@blogger.com (Giovana) — Mon, 23 Jun 2008 05:38:00 +0000

Kocour Garfield slaví už třicáté narozeniny. A je tím ještě slavnější než dosud. Píše o něm bulvár, právě jako se o něm seriózně zamýšlejí na stanici Radiožurnál. A všude si kladou stejnou otázku – čím to je, že tlustý, líný, nenažraný a trochu zlomyslný kocour nabyl mezi lidmi takové oblíbenosti. Ve spoustě teorií chybí ta jediná, která se zdá správná mně: v každém člověku je kousek takového Garfielda. Přeje si pohodlný život, v němž by se neustále nemusel ohlížet na ostatní. Přeje si mít plný břich bez práce, nějakou tu legraci, prostě – kousek toho životního pokakaného štěstíčka. Klidně se bude i stydět, když pro to občas vyvede něco nepěkného, ale ani to mu nezabrání, aby to příště nezopakoval. Lidé za to nemohou, Stvořitel je prostě takové udělal. Lidé to dokonce vědí, proto v jedné písni znějí poutavá slova „..nech nás žít, Bože, přece víš, že se lidé nezmění…“ No jo, když nás ale ten Stvořitel takhle zfušoval a teď nás mačká, abychom se skrze mizerné živobytí zušlechtili, co nám vlastně zbývá než příchylnost ke Garfieldovi, kterému to všechno nakonec vychází k dobrému?

noreply@blogger.com (Giovana) — Sun, 27 Apr 2008 10:46:00 +0000

Tuhle v naší ulici - už pokolikáté - zase visela zoufalá prosba, aby dobří lidé pomohli majitelům najít zaběhlou kočičku. Říkám si, že většina kočičích lidí je v tomto směru nepoučitelná. Bezpečnostní sítě si do oken nedají, zvědavé zvířátko má cestu ke svobodě volnou a pochopitelně toho využije a páníčkové se potom tváří jako mučedníci a snaží se halasnou inzercí napravovat, co vlastně sami zavinili. Znám za svůj život spoustu městských koček, ale jen jedinou, která chodila sama ven a také se vždy dokázala bezpečně vrátit. Byla to siamka, ti její jí říkali Zuzana. Rodokmen měla snad až ke kočkám královny Kleopatry a vypadala na to. Nádherná, výlučná z jakéhokoli kočičího společenství, k cizím lidem nevrlá a jen o stupínek vlídnější k těm nejbližším, kterým milostivě dovolovala pečovat o svůj blahobyt. Když jako dospívající mňaudáma projevila zájem o zahrádku před domem, ti její lidé ji tam po řadě chodili venčit, pochopitelně vždy bezpečnostně upnutou do červeného postrojku. A trvalo dlouho, než dostala naprostý aus. Nakonec se ta rodina kvůli Zuzaně i přestěhovala z druhého poschodí do prvního, aby vzácná kočička mohla chodit do zahrádky zcela po své libosti oknem. A Zuzana si užívala. Za nízkou zídkou jezdila sice auta, ale moudrá Zuzana se s nimi nikdy nedostala do konfliktu, stejně jako se nikdy nikam daleko nezaběhla. Nakonec se dožila požehnaného kočičího věku patnácti let a zesnula ve svém pelíšku, v kruhu svých plačících a milujících lidí. No jo, ale co já vím, ona byla ta jediná, tak bacha, přátelé!!!

noreply@blogger.com (Giovana) — Sun, 30 Mar 2008 15:58:00 +0000

I když je chvílemi ještě zima k zalknutí, je jaro, to je jasné! Na mých třech kočičích miláčcích je to znát! I když jsou vykastrovaní (ale ano, sypu si hlavu popelem, mrzí mě, co jsem s nimi provedla, ale představte si, že vám v normálním bytě 3+1 pobíhají silně pohlavně cítící kočičáci a značkují podle své přirozenosti), zmatků je u nás dost. Obláček a Mourek na jaro jaksi rezignují. Má to co činit s jejich nepřirozenou kastrací, která je zbavila všeho, ale to jsem netušila, když jsem u příslušné paní doktorky ty zákroky platila. Zrzek měl štěstí. Jeho si už podal tým špičkových doktorů. Proto také Obláček a Mourek vypadají zezadu docela jko kočičky, ale Zrzek se navenek skví všemi kocouřími atributy, jako by měl i to, co nemá. Jenomže - i tohle má svůj háček. Obláček i Mourek jaro neprožívají, je jim zcela lhostejné. Ale Zrzek, hrom ho za to bac, Zrzek je jiný. Poslední týdny vysedává u našeho zamřížovaného kuchyňského okna do dvora, toužebně úží tvář a pomňoukává. Nic na tom nemění fakt, že paní situace jsem já, hladím ho po celém buclatém tělíčku a říkám mu: "Nenamlouvej si, miláčku, já tě za žádnou nevěstou nepustím, jen bys od ní chytil blechy!" Ale je mi ho líto! Proč nemůžu žít v malém domečku uprostřed přírody a toužit s Machem a Šebestovou: ... ať je koček milión."

noreply@blogger.com (Giovana) — Mon, 25 Feb 2008 17:05:00 +0000

Že Obláček je mezi všemi třemi mými kacoury ten největší moula, to už jsem myslím tu a tam nadhodila. Nuže, tvrdím to nyní zcela veřejně: je to moula, dobráček a sladké ťululum. Až se divím jak je možné, že před léty přežil nějaký čas jako tulák, než se stal nalezencem v naší rodině. Ale jeho moulovatost nejde tak daleko, aby na sebe nebyl náležitě pyšný a opatrný, jako pravý perský kocour. Uvedu příklad: kocouři mají své misky na sušenky u výklenku, kde jsou dveře do špajzu. Má to své výhody, moc často se tam nesrazíme. Tuhle jsem ovšem v předvánočním čase ukládala větší množství zásob a Obláček se právě usadil u svých oblíbených sušenek. Překážel až běda, ani ne tak celý, jako jeho huňatý ocas, který si pohodlně vyložil přímo mně do cesty. Párkrát jsem ho překročila, ale brzo mě to přestalo bavit. "Broučku," řekla jsem důrazně, "mně je to jedno, ale až ti na ten ocas šlápnu, nesmíš se zlobit." Mám inteligentní kocoury. Rozumí mnoha slovům a "ocas" je jedno z nich. Pro jistotu jsem ještě kožešinovou bačkorkou nabrala tu Obláčkovu nadýchanou ozdobu a posunula ji kousek do strany. Pochopil okamžitě. Nikomu nepřeji vidět ten uražený pohled, kterým po mě hodil. Ale zvedl se a přesedl si tak, že ocas měl na druhé straně a už nepřekážel.

noreply@blogger.com (Giovana) — Mon, 07 Jan 2008 19:47:00 +0000

Tak jsem si dlouho myslela, že můj kocourek Obláček je vlastně takové hloupinké, byť i velmi milé zvířátko. Až jsem si říkala, jak je možné, že jako nalezenec prokazatelně přežil víc než dva měsíce ve volné přírodě! Ale ne, on není hloupatý, tuhle jsem se přesvědčila, že je naopak velice mazaný. Kocouři mají misky na sušenky u špajzových dveří. Tam se nechodí denně a misky tam skoro vůbec nepřekážejí. Před vánoci jsem ovšem pořídila větší nákup a bylo zapotřebí ho do špajzu nějak vhodně uložit. A Obláček se právě v tu chvíli rozhodl, že pokud nepojí sušenky ze své mističky, asi vzápětí pojde hlady. Pohodlně se k té baště usadil a jeho huňatý perský ocas vyšel přesně do vchodu, aby hodně překážel. Několikrát jsem to chundelaté lano přeskočila, ale velmi brzo mě to přestalo bavit. "Podívej, broučku," řekla jsem důrazně. "To si nemůžeš sednout tak, aby tady ten tvůj ocas nepřekážel?" Moji kocouři jsou velice chytří, znají smysl mnoha lidských slov a "ocas" k nim patří, často varuji, že je ta jejich zadní ozdoba někde v nebezpečí uskřípnutí. Tentokrát, aby Obláček nezůstal na pochybách, ještě jsem se jemně dotkla špičkou kožešinové bačkory té jeho parádičky. Pochopil. Nepřejte si vidět, jak přezíravý pohled po mně hodil. Ale vstal a se vší důstojností se u misky otočil tak, aby ocas směřoval na opačnou stranu, kde už vůbec nepřekážel.

noreply@blogger.com (Giovana) — Mon, 26 Nov 2007 16:47:00 +0000

Mourek je srandista. Přitom - kdo by to do něj řekl, vždyť už je mu přes deset leto, je to kočičí senior. Ale prostě veselý kočičí dědeček. nejvíc miluje, když si napustím plnou vanu vody a vlezu si do ní s knížkou. To má totiž šanci mě překvapit. Když z ničehož nic hupne vedle vany na pračku, vždycky mě spolehlivě dostane, leknu se a vyjeknu. To ho blaží. No a já pak samozřejmě hned pakuju knihu do bezpečí, poté, co jsem vůbec poprvé jednu z knihovny při takovémto extempóre utopila a potom jsem pracně musela shánět náhradu. Mourek to sleduje zúženýma očima a ví, že tím nastal jeho čas. Přes vanu máme polici na odkládání mycích potřeb, no co polici, prostě ohraněnou a vhodně přiříznutou desku, z jaké nám dělali koupelnový nábytek. Mourek seskočí z pračky, hupne na vanu a po její úzké hraně úžasně úhledně doběhne až k desce a pokusí se na ni usadit. No jasně, místečko je to příhodné, vidí odtud lépe do vody. A že přitom pokácí sprchové gely, shodí do vany mýdlo a zaručeně ještě aspoń několik dlaších předmětů, to mu vůbec nevadí. Největší legranda je, když shodí molitanovou mycí houbu. Ta měkce přistane na vodě, ještě suchá a Mourek ji začne po hladině prohánět tlapkou. Nejvíc ho naštvu, když houbu popadnu a namočím. Ta se začne potápět, ne úplně, pluje tak "napolo" jako klesající Titanic, ale Mourek už ví, že je to pro jeho tlapku tíha, honit tuhle vodou nacucanou potvoru a mračí se na mě. Smočí tlapku a cákne mi přímo do obličeje. Já ho žertovně zatahám za černou špičku ocásku, on se po mně ožene. Páni, to bude ale žůžo, až mi při tom kočkování jednou zahučí do vany!

noreply@blogger.com (Giovana) — Thu, 08 Nov 2007 16:55:00 +0000

Jak se blíží Vánoce, zvolna mi naskakuje husí kůže. Nikoli z gruntování, z objemu práce, z pečení, vaření či z předvánočního shonu, nic z toho mně už dávno neděsí. Ale tři naši kocouři a vánoční oslava, to je kapitola sama pro sebe. Vánoční stromeček doznal změn už dávno. Skleněné ozdoby či barevné lametky na něm nenadjete, protože takovéto okrasy, to byla voda na kočičí mlýn, ti tři darebové na stromeček neustále číhali jako na kořist a jen jsem se otočila, přičinlivě jej odstrojovali. Mašličky a pár pozlacených ořechů a červených jablíček z umělé hmoty je už tak nebaví, ale běda mému loňskému hloupému nápadu, že některé dárky rozvěsím o štědrém dnu přímo na stromek! Takové balíčky s luxusními mýdly mi připadaly zcela nenapadnutelné, kocouři přece přes barevné obaly ucítí tu vůni a vyhnou se jim obloukem! Žertovně pobalené bonbóny a teplé ponožky pro babičku přece také nemohou nikoho normálního zlákat! Jó, vážení, normálního možná ne, ale naše kocoury ano! Stromek u nás stává ve velké ztemnělé hale, aby každý z rodiny mohl nepozorovaně projít a v nestřeženém okamžiku pod něj naskládat své dárky - já byla první. Po večeři jsem sklidila se stolu a jelokož nějakou dobu už supluji hlavu rodiny, aniž jsem co kontrolovala, ve slavnostní náladě jsem zacinkala na zvoneček jako že Ježíšek už přišel - a rozsvítila... No nepřejte si vidět ten binec. Pravda, většina mýdel vydržela, ačkoli mnohé byly z nižších větví sražené na podlahu, obal byl potrhaný jen na několika. Zato na bonbónech se naši kočičáci vyřádili, co viselo v dosahu jejich tlapek, to rozsápali a rozmetali okolo do širého prostoru. Nejhůř dopadly dva ozdobné baíčky s babiččinými ručně pletenými ponožkami, asi proto, že byly tak lehké a měkké. Ponožky kocourci rozbalili, jako by si je chtěli obléknout. A jelikož přes překřížené mašle se pletenina pochopitelně nerozvinula do plných rozměrů, z potrhaného papíru čučelo cosi nesmírně groteskního. No, milujeme naše kocourky, nikdo z nás nezačal nadávat. Ale ti darebové stejně věděli, že to jen Pánbůh není doma, ale že vyvedli nějakou nezdobu - zmizeli, ani se po nich nezaprášilo. Tak nevéím, co bude letos?

noreply@blogger.com (Giovana) — Mon, 08 Oct 2007 16:25:00 +0000

Zrzek má srst hustou jako medvěd. Měl jí odmalička, když ke mně do domácnosti přibyl ve věku asi tří měsíců, s vážným ksichtíkem kotěte odrostlého tak na půl roce a s tělesnou váhou a rozměry dospělého kocoura. To by nevadilo, kdyby si Zrzek uměl a chtěl svůj kožíšek jak náleží udržovat, to ale nehrozí, je to kus čuněte. Když už není zbytí, trošku se prackami pošolíchá za ušima a přejede si cihlový čumáček, trošku olíže meruňkové bříško a v nouzi opravdu nejvyšší pozvedne zadní nohu a vyčistí si řitní otvor způsobem, jak to tak nádherně výstižně předvedli při animaci Shreka II. tvůrci na Kocourovi v botách. Naštěstí tato poslední nedbalost není příliš na závadu, Zrzek má výtečné zažívání a z toho důvodu jsou jeho intimní místa neustále čisťounká i když se jim příliš nevěnuje. Horší je to ale s hřebem. Zrzek je z rodu krátkosrstých a celkově krátkých, jakoby připosražených a masivních koček, na záda si prostě nedosáhne. A právě zádíčka má znečistěná nejšastěji, s lítostí doznávám, že mojí vinou, protože je tak líbezný a tak neustále na mně doráží a žadoní o moji pozornost, že ho často pohladím třeba rukou namazanou vydatným krémem před spaním nebo ne úplně odmaštěnou při vaření. Naštěstí je dost tvárný a tak se nám i tohle podařilo zvládnout. Na hřbetě prostě Zrzka umývám já. Jak? Jednoduše. Ze starého, čistě bavlněného ručníku jsem si ušila dvě žínky, které se dají navléknout na ruku. (Jistěže takovou žínku dnes běžně koupíte za pár šupů někde u Vietnamců, ale ty bývají už z materiálu s příměsí uměliny a to se mi nezdálo moc vhodné.) Zrzkova mycí procedura se nutně musí odehrávat v obýváku a já při ní sedím v pohodlném hlubokém křesle. Napřed si tedy do plastového přenosného umývadla připravím dostatek teplé vody, provoněné nějakým bylinným odvarem, konkrétně uklidňující mátou nebo meduňkou. Umývadlo si pohotovostně připravím k ruce - tedy vlastně spíš k noze. A potom musí holt při Zrzkově očistě pomoci někdo druhý. Já Zrzka odchytím, donesu do obýváku a usednu s ním do křesla, aniž by on stále měl jakékoli podezření. Můj pomocník musí hbitě namočit jednu žínku, vyždímat jí skoro do sucha a navléknout mi ji na ruku. Na pravou. Levicí držím, pravicí kocoura hladím. A žínka při tom přece jen trochu myje. Je to zdlouhavá procedura, můj momocník musí být tiše jako myška a nesmí rušit moje vyprávění, určené pouze pro Zrzkovy obrovitánské uši: "No jo, hladíme, hladíme tak, aby byla kočička voňavá a čisťučká, to bude krása, uvidíš. A teď ještě tu druhou stranu ( téměř ztuhlého macka musím na klíně obrátit jako obrovský plát masa k propečení a totéž opakuji). Nakonec je kocour skoro čistý a já - skoro spokojená, že mu takto ošetřená srst rychle proschne a že se nemůže nastydnout.

noreply@blogger.com (Giovana) — Sat, 29 Sep 2007 15:26:00 +0000

Co by se vám vybavilo, kdyby před vámi někdo řekl "kocour na ořechách?" Pravděpodobně nějaká kulinářská specialita, která nemá s kocourem jako takovým vůbec nic společného. Popřípadě naopak nějaká drsná recese, jako byl jednu chvíli oblíbený fórek o pejskovi na kočičce: spíchneme párátky, pečeme na malém pekáčku, na oběd pozvema pana Srstku a paní Kubišovou. Ne, já to myslím docela jinak. Z chalupy jsme přivezli celý pytel ořechů. Ty ořechy nutně musí ještě proschnout, jinak zplesniví. Topíme wawkami, teoreticky tudíž není problém nasypat to množství do blízkosti topného tělesa a občas prohrábnout. No jo, zkuste si ale tohle se třemi diblickými kocoury, to bych měla ořechy v bytě úplně všude. Vymyslela jsem tudíž fintu: ze staré záclony jsem ušila obrovský pytel, položila ho ke kamnům, ořechy do něj nasypala a pytel jsem zavázala. Báječné, v řídké síťovině se mohly pohodlně sušit a přitom je žádná všetečná packa nikam neodpinká. Dnes ráno jsem se šla podívat, jak se ten můj vynález má. A na té hromadě - co byste mysleli -? ležel kocour Mourek a tvářil se, jako kdyby to byl ten nejpohodlnější polštář! Inu, škodu tím žádnou způsobit nemůže, tož ať si leží!

noreply@blogger.com (Giovana) — Mon, 10 Sep 2007 16:03:00 +0000

Kdyby se kočičí chování vyjadřovalo výrazy, které platí pro lidské prototypy, Mourek by byl cholerikem. Nervní, vznětlivý, tu a tam mu rupne v bedně a vyvede něco, co by o chvíli později nikdy neudělal. Vím to o něm, přesto jsem si ale tuhle naběhla. Totiž: vzniklo to tak, že kocouři začali zase před zimou línat. Obláček si nechal s přesrstěšním svého hávu vcelku ochotně pomoci, Zrzek také neměl námitky proti pročesání kožíšku hustým hřebenem, Mourka jsem vynechala v jistotě, že na sebe nenechá sahnout a darmo bych vyvolávala konflikt. Zvládne to sám jako doposud pokaždé, srst má hladkou a jemnou. No jo, jenomže Moureček je nás služebně nejstarší kocourek a patří už do kategorie seniorů. Když ho vidíte plavně kráčet nebo skákat, jakživo byste mu těch jeho deset let nehádali, ale co se ostatního týká, už je to jako u lidí, už holt to není, co to bývalo. Zkrátka, přebývající srst si sám nevylízal a nevykousal, ač jsem po bytě nastražila hrnky s kočičí trávou, aby těm mým lépe trávilo. Na hřbetě se tomu zmetkovi udělaly tři hrbolky, kde srst odstávala jako ostny nějakého prehistorického tvora. To už se nedalo nic dělat, popadla jsem hřeben a šla na ně. Jenomže jsem nepočítala ani ve snu s tou Mourečkovou zpropadenou letorou. Je starý, pravda, ale pohotovost mu nechybí. Jen jsem se hřebenem té srstní hroudy dotkla, vystartoval po mně. A předrážděně a moc. Pravý ukazovák jsem měla procviknutý z obou stran kloubu. Za starých časů by z Mourečka musel být dobrý průvodčí na tramvaji. Nadávala jsem! Sprostě, přiznám se. A výsledek? Mně otekla skoro celá ruka a týden jsem nemohla ukazovákem ani pohnout. Moureček má ty své boule na hřbetě dodnes.

noreply@blogger.com (Giovana) — Tue, 28 Aug 2007 16:02:00 +0000

Copak moji tři kocouři! To jsou úplní andělíčkové proti tomu kousavému stvoření, co má moje matka. Říká mu něžně Ferdíček, až by se srdce ustrnulo, to ale nic nemění na tom, že Ferdíček je samorost a lotr. Nemazlí se, leda chce-li sám. Když má hlad - nebo jen chuť - a zrovna nic v misce, popadne ji do zubů jako pes a nese ji mámě k nohám. A když panička nereaguje, začne jí škrábat koleno nebo kotníky. Nejhorší ale je, že je zavile proti jakékoli veterinární kontrole. Tuhle se matce zdálo, že se nějak často škrábe na uchu, že se mu tam asi něco dělá, že by potřeboval navštívit doktora. Sama ho nechytila, to dá rozum. Jako vždy, když je v nesnázích, povolala mně. Já se kasala, pravda, jak ho lapím jedna dvě. No, honila jsem toho všiváka po bytě čestně asi hodinu, po předchozím lákání a lichocení. Marně. Máti má byt přecpaný velmi vhodným nábytkem, za kterým by se schoval mamut, což teprve malý bojovný kocourek. A když už se mi ho někde náhodou podařilo zatarasit, škrábal a vrčel tak úporně, až jsem se ho bála. Nakonec jsem prohlásila, že po mém zdravém rozumu mu nic není, kdyby mu něco scházelo, určitě by nebyl v takové kondici, aby mně málem uštval. To tak, kocoura na veterinu mileráda dopravím, ale být poškrábána a pokousána divokou pumou, to tedy ne!

noreply@blogger.com (Giovana) — Mon, 06 Aug 2007 16:15:00 +0000

Včera u nás byla po delší době na návštěve moje matka. Není to proto, že bychom si nějak vjely do drdolu, maminka je dáma vyššího věku a pendlovat někde v horku jí nesvědčí, sedí doma, čeká, co jí doneseme a čte zamilované romány(které ji také musí v knihovně vypůjčit někdo z rodiny). Ale včera přišla a jen ji přišel pozdravit Zrzek, ukázala na něj s odsouzením prstem: "Je moc tlustej!"No jo, je. MAea culpa. Ačkoli... copak za to, hrome můžu? Kdysi to u nás váhově docela šlo. Obláček, modrý peršan, měl přesně předpisovou váhu perských koček, totiž 4 kg. Šestiletý Mourek a dvouletý Zrzek to dotáhli svorně na 6 kg. živé váhy za kus. Jenomže jak věk šel, z mourka se zvolna stával ne už moc hltavý senior, zatímco Zrzek v plném vývoji sežral na co přišel. Dnes to probíhá tak, že Mourek dostane jako první, užere tak trochu aby přímo neumřel - a Zrzek se zatím činí a nahází do sebe všechno ostatní okolo. Nedat do misek dostatečné množství, to nejde, to by se na Mourka vůbec nedostalo. A zahnat Zrzka a nakrmit napřed Mourka odděleně, to už vůbec nejde. Mourek je nervní a ustavičně kouká po dveřích za které jsem Zrzka zavřela a když zrzavého pustím, on to tomu starci důkladne spočítá, ergo: pokusí se ho seřezat. Děj se vůle Matějova! Dávám do misek dost, Obláček váží pořád své 4 kila, Mourek lekce zeštíhlel na pět a Zrzek - no Zrzek je prostě tlustej!!!

noreply@blogger.com (Giovana) — Wed, 25 Jul 2007 15:43:00 +0000

Letošní horko hubí nejen lidi, ale i kočky. Na rozdíl od lidí, kočičí plemeno si nemůže odložit kožich do šatníku a pobíhat jen tak nalehko. Moji tři frajeři větší teplo vcelku dlouho snášeli, ale i je to nakonec zmohlo. Zrzek je mazaný - v tom největším vedru vypozoroval, kudy to bytem aspoň trochu profukuje větříčkem a ačkoli kočky nemají pobývat v průvanu, blaženě se tam rozvalil na zádech, všechny čtyři pracky od sebe, takže vypadal přímo ostudně - no málem jako zastaralá mršina. Mourek se přestal schovávat ve skříni s prádlem a zaujal důstojné poleženíčko na chladném saténovém kočičím polštáři ve stínu kuchyňského okna, kde si vcelku také lebedil. Jen Obláček se projevil jako moula - jako vždycky ulehl na naducaný plyšový polštář, který mají kocouři u kamen v obýváku. Kamna sice pochopitelně netopila, nicméně hřejavý podklad vykonal své, Obláček ležel s otevřenou tlamičkou a lapal po dechu jako by to byla jeho poslední hodinka. Nemohla jsem se na to koukat bez zásahu, sama - funíc jako sentinel - jsem se ohnula, popadla vláčného kocoura a přeložila ho o pár cemtimetrů vedle, na parkety. A co byste mysleli? Ten nedovtipa jen blaženě polknul a vzápětí spokojeně usnul.

noreply@blogger.com (Giovana) — Thu, 12 Jul 2007 14:32:00 +0000

Mea culpa, mea maxima culpa, já se kaju, že jsem tak dlouho nevyprávěla o svých třech kočičích pokladech! Mělo se to ale tak, že jsem se s nimi odbatolila na dovolenou, potažmo na chalupu, kde internet k dispozici nemám. Ale že jsem se tam s nimi nenudila, to můžu každému garantovat! Příležitostně zde některé epizody z našeho venkovského života zvěčním. Snad nejpovedenější ale bylo, že mi tam fouknul Obláček. Už se vůbec nedivím, že jsem k němu přišla jako k nalezenci, patrně právě tak cíleně kdysi někomu zdrhnul. Já myslela, že se to venku nemůže stát. Kvůli kocourům i kvůli mouchám (přes-soused chová krávy a moc nerad čistí chlév) mám všude v oknech a dveřích rámy potažené králičím pletivem a záclonovinou a pečlivě zavírám. Jenomže jednou se chybička vloudila a nahoře v komoře jsem nechala dveře nezajištěné. A za nimi otevřené okno. Obláček si vyčíhnul chvíli v noci - a ráno byl pryč. Když jsem to zjistila, hrůza mne polila, zda nezdrhli i oba ostatní. Ale ne, těm se jaksi nechtělo. Zato Obláček byl opravdu v prachu. Nikde po domě ani v komoře ani na balkónu, který na ni navazuje. "No jasně, je to nízko, seskočil a už je kdovíkde," kvílela jsem v duchu. Vyhlédnu z balkonu - a kdo si to dole nesedí a nevzhlíží vzhůru jako nepovedený trubadúr! No samozřejmě, Obláček. Ucouraný, hladový, kožich perské kočky v úžasném nepořádku, ale zjevně šťastný. Protože se o kocoury bojím, dávno jsem snad všechny místní obyvatele seznámila s podobou svých chlupatých miláčků, cpouce jim před oči zvířecí album ve chvílích vhodných i nevhodných, aby ty chlupatce případně rozpoznali, nestříleli na ně, nezaháněli je a naopak je polapili a eskortovali nazpátek. A tak mi později v prodejně postupně spousta místních ženských hlásila, kde byl ten můj modrý frajer viděn. Byl to docela úctyhodný seznam. Zcela nepochybně si ale musel nejvíc užít, když se promenoval po dvorku báby Zemanové mezi slepicemi. Však také od té doby až do odjezdu za mnou brousil, podával mi střídavě obě přední tlapky a naléhavě kvílel
"Mňau, mňau, mňau," což mělo zaručeně znamenat :"Pusť mě zase ven!" Protože své kocoury opravdu miluji a předpokládám, že v bezpečí jsou pouze v domě pod mým dozorem, dovedla jsem tomu odolat jediným tvrdým slovem: "Nasrat!"

noreply@blogger.com (Giovana) — Wed, 04 Jul 2007 02:21:00 +0000

Co říci? Matka je i s kočičkami (kocoury) na chalupě. Takže já si užívám doma klid a prázdný byt. A místní čtenáři jsou ochuzeni o přispěvky, protože na blog nikdo nesahne. Bohužel (pro mě) se to brzy změní, máti se mi vrátí již o tomto víkendu, takže konec klidného života, konec záchodu bez kočočích bedýnek a konec jen tak otevřených oken. Tedy, ne že by teď bylo potřeba nějak extrémně větrat, ono nastala poněkud zima, na to že je prostředek léta. Ale to nic, podstatné je, že když se máti vrátí, tak sem zase bude přispívat ona, takže si to užijete..

noreply@blogger.com (Giovana) — Mon, 28 May 2007 15:31:00 +0000

Není to tak dávno, co jsem se byla podívat v jednom kočičím útulku. Konkrétně v tom bohnickém, seznámila jsem se tam s kočičí milovnicí, která se o všechny ty kožíšky stará a také se spoustou těch kožíšků, od nejmenších po staré. A řeknu vám, že se mi pěkně svíralo srdíčko a měla jsem co dělat, abych si nějakého toho chovance nepřinesla domů. Jenomže u nás by to už asi nedělalo dobrotu, ti tři moji dosavadní se sice mezi sebou věčně sváří, ale kdykoli si musím z nějakých důvodů vzít na hlídání maminčina kocoura Ferdu, spojí se v jeden šik a dávají Ferdovi na frak. Tedy, kdyby takto důsledně postupovali všichni prostí lidé podle dávného hesla "Proletáři všech zemí, spojte se," na světě by už z cizí práce nežil ani jeden človrdíček. V této situaci jsou moji kocouři mazaní, šikovní a přizpůsobiví, docela podle dumasovského "Jeden za všechny, všichni za jednoho". Nechci ani pomyslet, co by udělali takovému útulkovému přírůstku, který bych domů přinesla s úmyslem osladit mu senioří věk rodinným prostředím. A donést koťátko? Kdoví, jestli by si ho nespletli s myší a nelovili! Koťátek v klecích mi bylo v útulku nejvíc líto. Paní průvodyně mi nezastírala ( a já z vlastní zkušenosti vím), ža takoví drobkové mají zřídkakdy šanci vyrůst do dospělosti. Do útulku je většinou uloží nějaký nálezce, nikdo ale neví nic o jejich rodičích a o zdravotních dispozicích, na složité lékařské rozbory nejsou peníze. Pečovatelky v útulcích jim mohou jedině zpříjemnit každý den pobytu a doufat, že si aspoň nějaké to roztomilé klubíčko někdo odnese domů a bude to příběh se šťastným koncem, ten prcek vyroste na pěkného a zdravého dospěláka.

noreply@blogger.com (Giovana) — Thu, 17 May 2007 15:55:00 +0000

Co nevidět nastane vytoužený čas mé dovolené. Je ovšem otázkou, zda se o ní opravdu mám vyjadřovat tak květnatě, protože odjet na dovolenou, to zároveň znamená odtransportovat ven na chalupu všechny tři mé kocoury. A to, vážení, to je peklo. Oni jsou ve všem naprosto rozdílní a nejednotní, ale jen v jediné věci projevují absolutní svornost! Nenávidí cestování! A všichni tři jsou bohužel tak chytří, že si včas uvědomí, co se chystá. Jakmile začnu do předsíně snášt různé ty tašky a košíčky, už se tváří podezřívavě. Zchystat jim přepravky také musím a to už je jasné potvrzení jejich osudu. Proto mizí! Korunu tomu nasadil Mourek přede dvěma roky, to těsně před odjezdem zmizel tak důkladně, že jsme ho prostě nenašli. Byt jsme několikrát důkladně prohledali, pak jsme začali falešně předstírat, že jsme si to rozmysleli a že vůbec nikam nejedeme, posadili jsme se u kávy, ale nepomohlo to. Jak se nachylovalo k pozdnímu odpoledni, se skřípotem zubů jsme si museli přiznat, že ten zmetek nad námi zvítězil. Zanechali jsme ho doma, za trest sice se spoustou čerstvé vody a steliva v kálecích miskách, ale z jídla dostal jen hrst sušenek pro zachování holého života, ještě v autě jsem vztekle provolávala, že jsem mu neměla dát ani to, ať se pro jednou pořádně postí! Po dvou dnech se vrátil do města syn, doma nalezl ublíženého a pokorného kocourka, který vypadal, že si nepřeje nic jiného než být důkladně nakrmen, posazen do tlumoku a odvezen na chalupu za ostatními. Od té doby nad kocoury bdím, před odjezdem je už od rána držím přehledně pohromadě v jedné místnosti, ale je to fuška, fuj, vážně mocná brnkačka na nervy!

noreply@blogger.com (Giovana) — Wed, 09 May 2007 15:52:00 +0000

Zrzek (neboli pan Fousek, jak mu také občas říkám - a to nikoli, že bych to obšlehla v druhé řadě seriálu Rodinná pouta, ale už dávno, dávno předtím), tedy pan Zrzek Fousek má jeden hrozně pitomý zvyk. Přiznám se, že by ho neměl, nebýt mých zvyklostí a domácího zařízení. Nicméně u nás doma se to má tak, že počítač mám v rohu místnosti na velikánském starodávném psacím stole a i když tam složím všechny počítačové komponenty včetně tiskáry, kousek místa mezi monitorem a hlavním zdrojem zbývá volný. Na ten flíček po řadě cílí všichni tři moji kocouři, nejvytrvaleji ale právě Zrzek. Koukne se zdola, aby se trochu povytáhl, posadí se přitom za zadní a ocas jako svišť, s tlapkami do vzduchu. Když se mu zdá, že se do flíčku vejde, skočí. Skočí pěkně zdola rovnýma nohama, přes mé krz zuby drcené zákazy "Neskákej, hrome, neopovaž se skočit, shodíš mi..." Skočí. A většinou shodí. A potom, jak zlatý hřeb svého vystoupení, místo aby na ten uprázdněný kousek usedl či ulehl, váhavě se zastaví a přemítá. Stojí ovšem před monitorem a ke mně jaksii naštorc, takže mně přitom poskytuje úchvatný pohled přímo do kočičího zadku. Kdyby si pšouknul, odletí mi brejle. Krom toho zdržuje, píchám ho tedy do objemné kejtičky tužkou či pravítkem a nařizuji: "Marš, marš pryč!" Tomu rozumí, ač příliš nedbá. Ale přece jen svěsí ocas, ledabyle jím zakryje díru a otočí se tím správným směrem. No, díkybohu i za to málo!

noreply@blogger.com (Giovana) — Mon, 30 Apr 2007 15:32:00 +0000

Mourek se vždycky tváří, jaký je frajer a jak by si přál jen ven, jen ven! Okatě mi to dává najevo každý den. Když přijdu z práce a vstoupím do bytu, čeká už připravený u dveří, úzkou hlavičku povystrčenou dopředu špičatým čeníškem, jako torpédo připravené k vystřelení. Nerada přiznávám, že denně musím vstupovat do vlastního domova jako na číhané, abych ho stačila chytit za hlavu, případně aspoň za ocas před tím, než mi pláchne. Tuhle se ještě v podvečer vyhrnul ven můj syn. Něco se mu v životě semlelo, pospíchal, v roztržitosti za sebou dveře přibouchl jen tak halabala a ty se asi vzápětí zase otevřely. To se jen dohaduji, já je našla skoro dokořán asi o pět minut později čirou náhodou. A hned mi blesklo hlavou: "Marjápanno, kocouři! Že zdrhli po baráku?" Zrzka a Obláčka jsem vzápětí vypátrala, seděli pod kuchyňským stolem a tvářili se přemýšlivě. Mourek ale nikde. No jo, využil příležitosti a vydal se na zvědy. A já, jen tak v domácích leginách a vytahaném tričku, abych ho teď sháněla po domě! Pro jistotu jsem ale přece jen napřed podnikla pátrací akci po bytě. Zdálo se, že marně, Mourek prostě nebyl. Až mě napadlo podívat se do skříně, kde má v jedné příhradě zbudovaný pelech na košíku s látkovými odstřižky. No jo, byl tam. A když jsem se podívala, jen se choulil a vyděšeně kulil oči. To je mi hrdina! Ale že jsem z toho konce byla šťastná jako blecha, to snad je jasné!

noreply@blogger.com (Giovana) — Sun, 22 Apr 2007 18:48:00 +0000

Zrzek pořád ještě líná. Není to tím, že já jsem líná ho česat, je to tím, že on se k tomu nijak s nadšením nestaví. Sice mi to (na rozdíl od těch zbylých dvou) dost milostivě trpí, ale žádné velké nadšení za tím nevidím a tak to vřdyclky odkládám tak dlouho, jak jen to jde. No, už to nešlo. Lehoučké, zářivě nazlátlé chmýří začínalo být po bytě nějak nápadně vidět na mnoha místech. Jako kdyby u nás pelíchal zlatovlasý dědeček Vševěd. Čapnula jsem tedy jemný hřebínek a vylákala Zrzka na klín. Ulehl na bok jako milostpán a vcelku se mi vydal vplen. Chvílemi dokonce skoro až pospával při té proceduře, což mne překvapilo. Potom jsem ale potřebovala učesat i jeho druhou stranu a velmi šetrně jsem ho obrátila. Jó, to jsem neměla dělat. Důrazně mi položil na zápěstí tlapku plnou drápků. Nezasekl, jen tak chvíli držel a slabě vrčel. Potom se zvedl a důstojně seskočilů. Co se dá dělat, po bytě se mi zase špacíruje jeden učesaný...půlkocour.

noreply@blogger.com (Giovana) — Tue, 17 Apr 2007 15:32:00 +0000

Když jsem si před léty brala do své domácnosti prvního čistokrevného kocourka od soukromé chovatelky, udělila mi stran jeho opečovávání spoustu rad ústních a několik hustě popsaných strojopisových stránek. Mezi recepty, co prý kočky mají rády, stál ku konci také česnek. "Vyzkoušejte, některé kočky jeho vůně vysloveně přitahuje," stálo tam doslova. Nu, poctivě jsem to vyzkoušela a ani jeden z mých přírůstků od té doby zálibu v česneku nenalezl. Dokonce i když vůbec nejde o to, že by ho měl konzumovat v nějakém jídle. V těch bláznivých dnech, kdy je jednou vedro k padnutí a jindy zima málem jako na Sibiři, nějak jsem prochladla. A včera mne strašně rozbolely uši. Znáte takový ten pocit, že máte na ramenou hlavu, ale v níještě jednu a ta je podstatně větší, než ta venkovní a tlačí se ušima ven? Naštěstí na to znám od babičky výtečný recept - do vaty zabudovat přoměřený špalíček česneku a celý ten zámotek si vsunout do ucha. Česnek působí protizánětlivě jako antibiotika, ale nemá tolik vedlejších účinků - krom holt toho, že smrdí. To postupně řekli svým chováním i všichni tři moji kocouři. Přiběhli, vhupli mi do postele připraveni k mazlení - a když k nim ten česnekový pach dorazil, okamžitě se dokovali. Na milost mě vzali až ráno v koupelně, kdy jsem z polepšených uší česnekové tampóny vyndala a pořádně se umyla. Pacholci! Ještě si nestačili všimnout, že česnek nikdy nestonal!

noreply@blogger.com (Giovana) — Tue, 10 Apr 2007 15:32:00 +0000

Na prodloužený velikonoční víkend jsme jeli ven. Tak se to u nás říká, když vyrazíme na chalupu, do domečku, za slastmi a strastmi zahrádkáře a hospodáře. V takovém případě ovšem s sebou nebereme kocoury. Kočičí plémě je konzervativní, má rádo svůj klid a svůj ustálený pořádek, krom toho, chalupu v zimě navštěvujeme jen sporadicky, je tam naprášeno, neuklizeno a třebaže je velmi lákavá představa, že bychom tam naše tři kocoury vypustili a oni všechno proběhli a prosmýčili jako živé mopy, přec jen jsme to nikdy neudělali. V městském bytě je jim houby zle, před odjezdem dostanou na talířcích rozložené celé menu nejmíň o pěti chodech, velký lavór s vodou a dvě přídavné kálecí misky, to jaksi pro jistotu. Denně je ovšem chodí krmit moje matka. A ta to neodbývá, jako Joannina nakladatelka ve filmu Honba za diamantem slovy:"Dobře, nažrat mu dám, ale mazlit se s ním nebudu". Moje máti poctivě krmí i mazlí, na to se mohou spolehnout. Přesto mi bylo po návratu vyrovnat se s jejich nevůlí. "Že nám tu bylo dobře? To tě neomlouvá! Opustilas nás, zradila, bůhvíjaké kočky jsi kde hladila, to se hned tak nezapomíná!"

noreply@blogger.com (Giovana) — Sun, 01 Apr 2007 11:48:00 +0000

Že se kočky rády vyhřívají na sluníčku, to je asi všeobecně známé. Vyhovuje to plně jejich pohodlnosti, lenosti, která je jim přímo vrozená. Ti tři moji v tomto umění také vynikají, vrcholně ale slunění zvládá Mourek, ten to má vymakané. Ostatní dva se prostě vyvalí na slunce a zvadnou, zatímco Mourek na osluněném flíčku dlouho důmyslně přešlapuje dlouhatánskými nožkami, než se konečně uvelebí. A můžete si být jisti, že nakonec spočívá v naprosto ideální pozici - zádíčka až po ocas na plném slunci, hlavičkou ve stínu, aby se kočičí rozoumek nepřehřál! Mourek je číman a prostě ví!