Jako malá jsem měla doma kocoura, který děsně nesnášel zvuk, jaký vydává na struhadle tvrdé pečivo. Maminka začala strouhat - a kocour naklopil uši a začal lítat po bytě jako splašené torpédo. A to zase nesnášela moje máma. Okamžitě přestala a z plných plic zařvala: "Kocoure nelítej!" Ubohé zvíře se vždycky zastavilo takřka střemhlav - ne ovšem na povel, ale protože přestal ten rámus. Maminka si spokojeně zabrumlala: "No aspoň že je poslušnej!" A spokojeně pokračovala v práci a tvářila se, že nevidí, jak kocour opět startuje a při úprku bytem kolem sebe kácí a shazuje, co mu přijde do cesty.