Planě jsem se tuhle chvástala, jaký je můj Mourek inteligentní kocourek. Není - nebo tedy rozhodně ne vždy a ve všem! Včera mne bolel hřbet víc než jindy, tak jsem si udělala plnou vanu příjemně teplé vody, nasypala do ní spoustu uvolňující koupelové soli a ulehla do lázně jako malý hroch. Naše koupelna je maličká, nicméně v ní mám nacpanou i pračku - a na ní rád lehává Mourek. I včera se tam blaženě vyvaloval. Před koupelí jsem do vany vyklepala ubrus od drobečků, až ve vodě jsem si všimla, že na hraně trochu ulpělo a otřela jsem to mokrou rukou. Mourek mhouřil oči a pozoroval každý můj pohyb. Když vstal, přísahám, že jsem vytušila k čemu vzápětí může dojít, ale v tom zlomku okamžení se nedalo naprosto nic dělat. Kocour plavně hupsnul na okraj vany jako to předtím udělal snad stokrát, ale pracky mu uklouzly po mokrém povrchu a zcela nedůstojně zahučel ke mně do vany. Jen zázrakem mně přitom nepoškrábal. No to ve své ušaté hlavičce nedokázal napřed rozumně vyhodnotit? Asi ne! Celý večer se mnou nemluvil, jako bych ten jeho debakl zavinila já!