Ač je sotva po Vánocích, moji kocouři větří jaro! Když otevřu okno, skáčkou na nízky stolek, který tam kvůli nim mám, čuchají směrem ven, tu vlhkost přírody, smíšené pachy,poměrné teplo. Kdyby kocouři dovedli předpovídat počasí, byla bych klidná, protože bych mohla kned uklidit teplé boty a bundy s jistotou, že na ně nedojde. Bohužel, kočky spolehlivými určovateli počasí nejsou. Kdoví, jestli to dneska v té vachrlaté době ještě zvládne rosnička s deštěm! nechtěla bych provést věcný pokus, zavčít rosničku do skleničky, řídit se podle ní a v tom pádě chodit urousané, když má být podle ní hezky a úplašit s deštníkem, když předpoví slunce! Na kocoury také příliš nespoléhám, vím své. Oni se ani nesnaží mi tvrdit, že jaro už je tady. Oni prostě vždy a za všech okoloností myslí na své okamžité pohodlí a tak mi sdělují:"Jo, dnes nás to čuchání k venku baví, nejde odtamtud zima, pěkně se dýchá, to okno můžeš nechat otevřené déle!" Ale když přes jejich protesty nakonec stejně zavřu, ani moc netrucují. Prostě se seberou a porůznu zase poléhají k našim tepelným zdrojům.