Moji kočičáci dovedou někdy dělat takové věci či zaujmout takové pozice, že jsou přitom přímo k sežrání. Bylo by úžasné to umět zdokladovat. Při vzpomínce na hru "Jak je důležité míti Filipa" bych ta slova upravila do znění "Jak je důležité míti po ruce pořádný digitální foťák nebo přinejmenším mobil, který umí obrázky". Léta jsem na podobná zařízení neměla fiňáry. Nyní se v mé domácnosti ocitl nazpátek rozvedený syn a leccos z moderního vybavení od techniky přinesl s sebou, to jmenované bez výjimky též. Po několika dnech plížení se za kocoury jsem pochopila, že tohle ale stejně nic neřeší. Když se pohnou nebo zatváří nebo prostě udělají něco absolutně jedinečného, není prakticky v lidských silách to zachytit, leda by se takový člověk plížil v jejich patách neustále, obtížen kamerami, foťáky a další nezbytnou technikou. Proto vám jednu roztomilost zprostředkuji ústně. Špatně se pohybuji a věčně mne něco bolí, proto mám v pokoji u televize masážní válec. Moc mi nepomáhá, ale přece... Blízko televize je i panel přímotopu a před něj si mí miláčkové vynutili položit starou složenou Larisu, aby se jim lépe nahřívalo na měkkém. Přiběhl Zrzek - uviděl deku - asi mu bylo dost teplo a pohrdl jí, klesl na parkety. Ve spánku by si ale rád něčím podložil hlavu (často vidím, že kocouři si něčím podloží hlavičku jako polštářem). Zrzek se ve spaní mlel vcelku účelně, narazil na můj masažní válec. Bucnul si na něj jako spokojené mimi a dál chrupal a chrupal. No, vyfoťte to, zrzavého kocoura, s fialovým masážním válcem pod bradou! Kdyby se fotka povedla, poslala bych ji do soutěže s názvem "Cvičí i když spí!"