Miluji své kocoury, jako zřítelnice svých očí! To ovšem neznamená, že na nich nikdy a za žádných okolností nenaleznu ani chybičku! Celkově vím, že je to banda rozjívených, rozmazlených a značně poťouchlých chlupatců. Co mi ale na nich opravdu dost vadí je jejich občasné zvracení. Přitom právě v tom jsou všichni tři úplně nevinně, já to vím! Kočky prostě mají chlupaté kožichy a ty si čistí jazykem, tak jim to zařídil stvořitel. Jenomže na jaře a na podzim línají a prostě se těch chlupů dost napolykají. Potom se jim v žaludku utvoří takzvaný bezoár - a ten musí čas od času ven! Částečně na to pomáhá servírování kočičí trávy a sušenek s určitou příměsí, která reguluje trávení, ale když ani to nepomůže, přihlásí se příroda - a milý macek čas od času pročistí žaludek tím nejpřirozenějším způsobem. Včera jsem vyšamponovala v bytě všechny koberce. Vypadaly, že skutečně prokoukly, bytem to vonělo... Umyla jsem součástky od vysavače, spokojená nadmíru. V tom se odkudsi vypajdal Zrzek. Tvářil se prapodivně a hýbal krkem jako cvičící labuť. Než jsem stačila popadnout lopatku (neboť tento kočičí stav je mi dobře znám), jen tak mimochodem vrhnul na čerstvě vypraný koberec mohutnou šavli a odkráčel, jako by se ho to vůbec netýkalo. Ano, miluji své kocoury, ale přiznám, že Zrzka bych v tu chvíli nejraději roztrhla jako hada!