Abych se vrátila ke svým kocourků a k dovolené, mojí povedenou trojku tam nejvíc nervovaly venkovské kočky, které bez váhání přicházely až k nám pod okno. Nejvíc se u nás udomácnil jistý Filip, rozkošný moureček, který dával bezostyšně najevo, že mu mé projevy přízně v podobě žrádla za domem nestačí, že by rád i moje pomazlení a prostě, jestli na to kývnu, vleze mi do domu a půjde se mnou kamkoli. Přiznávám, že mi to lichotilo. Několik dnů jsem mu štědře nadělovala na stodávné porcelánové talíře a mazlila ho ostošet. Potom jsem se začala děsně drbat a protože jiné zvíře se ke mně tak důvěrně nepřiblížilo, bylo mi jasné, že tu blechu mám od Filipa, jemuž domácí říkali - patrně podle seriálu Rodinná pouta - Fífa. "Víš co, Fífo?" řekla jsem mu. "Domluvíme se takhle: na jídlo ke mně můžeš chodit dál, ale blechy mi za to dávat nemusíš!" Na dohled mých tří výtečníků se pohyboval nejen on, ale i tři jiné mindy. Kdykoli se někdo z těch venkovních ukázal na dohled, moji tři zpozorněli a kdyby mezi nimi nebyla ze'd a napjaté pletivo v okně, dopadlo by to zle. Naštěstí tam ta zeď a pleťivo byla.