Tak jsem vám dlouho nic nevyprávěla o svých kocourcích, jak se tak koukám. Bude to tím, že jsem ty zmetky vyvezla na letní byt, tedy abych upřesnila, vzala jsem je s sebou na měsíc na chalupu. Kdybych to mohla nějak ošulit a zařídit, aby si tam došli pěšky nebo dojeli stopem, udělala bych to, oni děsně nesnášejí jízdu v autě a i když se přitom neprojevuje přímo selhání jejich základních klapek, alespoň řvou a strachy vyvalují oči, což mne nervuje. Venku se tentokrát aklimatizovali skoro okamžitě, vytvořili si své určité návyky kde který usne ráno, v poledne a večer, kam mi uteče a kde se schová, bylo z toho několik napínavých honiček po domě, protože já je volně courat nenechávám, abych mohla mít ustavičně otevřené vstupní dveře do zahrady a oni by tam zase k smrti rádi upláchli. Cestu domů jsme absolvovali také vcelku v klidu, ale v tom mezidobí se nám stalo několik příhod, které vám co nejdřív vylíčím. Zatím ahoj a dovolené zdar!