Moc dobře vím, že moji tři chlupaťoučtí jsou pěkně svérázné potvory. Dokázali mi to opět včera. Dostali jsme do domácnosti pracovní židli na kolečkách. Nebyla nová, takže jsem měla dojem, že ji pro blaho svých kocourů musím vyšamponovat. Než jsem si připravila náplň do vysavače, židle byla obsazena - spokojeně na ní spal Zrzek. V duchu jsem ho poslala do horoucích pekel, ale nechtěla jsem ho budit ze sladkého spánku, šla jsem tedy po jiné práci. Najednou se mi někdo otírá o bosé kotníky - a on to Zrzek, že prý by si dal něco k jídlu. "To tak, počkáš až vyperu tu židli," řekla jsem mu rozhodně. Leč zase ne! Ono pouze došlo k výměně stráží. Na té sakramentské židli se pro změnu vyvaloval Obláček. Nu, nakrmila jsem Zrzka, zabrala se zase do něčeho, náhle kolem mne průvan - a profičel Obláček s rozevlátým perským ocasem. Dusal kamsi do neznáma silnými perskými tlapkami a mně to bylo hned jasné! To se kočičí král Mourek urazil a konečně si zjednal u poddaných pořádek. Peršana vypudil a na jeho místo zalehl sám! Zmetci, všichni tři se tvářili, jako bychom u nás neměli dost křesel a židlí! Čištění mi bylo laskavě umožněno až večer, až o tu novinku ztratili zájem.