Kočky jsou velice delikátní zvířátka. Při vykonávání potřeby nesnesou, aby je někdo pozoroval, nadto aby nějak reagoval. Přitom taková kočka, sedící nahrbeně v kálecí misce, to je pohled pro bohy. Když jsme za mého dětství přijali do bytu moji první kočičku a já ji přitom uviděla, podlehla jsem nehoráznému řehotu. Milá Ťapka se zřetelně zamračila a několik dnů se mnou "nemluvila." Nakonec mne vzala na milost, ale zjevně jen proto, že jsem jí připadala omluvitelně hloupá, jakožto malá. Dnes se v takových chvílích na naše miláčky tvářím, že je prostě nevidím. Což je ovšem dost těžké, protože své záchůdky musí mít na lidském WC. A tahle moje trojka zase delikátností tolik neoplývá v opačném případě - když je v místnůstce obsazeno člověkem. Ale zasedají k němu způsobně zády, jako že ani oni jeho tam nevidí - a věnují se svému.