Že ti moji kocourci jsou banda vyčůraná, to už vím dávno, ale jak ohromně moc, o tom jsem se přesvědčila teprve v tento sváteční čtvrtek. O den volna navíc, to mi musí zůstat čas, abych udělala také něco mimořádného, umínila jsem si a poprvé od návratu z dovolené jsem si nachystala kočičí hřeben. Jako prvního jsem odchytila dlouhosrstého Obláčka. Sice tentokrát neškrábal ani nekousal, ale snažil se mi vykroutit a tvářil se zuřivě. Přiběhl Zrzek a chvíli tu scénu pozoroval. Nu, přišel brzo na řadu. Ten zmetek mi přímo ukázkově lehl na klín a rozplácl tělo příhodně k česání. A když jsem začala, pěkně zvolna, od hlavičky k ocasu vyčesávat silné chlupy, dal se do blaženého vrnění. Ne, nemiluje česání, to už jsem říkala, sotva ho snáší, jenomže nablízku byl Obláček a všechno sledoval. A před rivalem přece milý Zrzek nepřizná, že byl lapen do mých tenat stejně jako on a potupně vyrajbován. To se raději bude tvářit, že to považuje za vrchol mé přízně vůči němu!