Když jsme se jakž takž prokousali obtížemi s kočičáky při odjezdu z města a při pobytu na chalupě, nastala nám třetí, závěrečná fáze - vypořádat se s problémy, které vyplývají z toho, že se zase všichni po čtyřech týdnech ocitli v jiném prostředí. Je neuvěřitelné, že nejlépe se všemi těmi změnamiprokousal Obláček. Ale on je tak mírňoučký, trpělivý, poddajný (pokud ho já nečešu), že ho ti ostatní dva příliš nedusí. Zato dominantní Zrzek se letos velmi vážně pustil do Mourka, aby konečně pro sebe uchvátil kočičí trůn. Vojnu vedl zákeřnou, Moura bral útokem ve dne v noci, nepustil ho ani k jídlu, ani ke kálecím bednám. Zasahovali jsme, jak se dalo, ale celý den s nimi doma nikdo být nemohl a první týden ve městě si vyžádal své. Zatímco nakrmit vyhladovělého Mourka jsem mohla pokaždé večer z ruky, to druhé způsobilo obrovský problém. Kočičí ee jsem mohla pietně posbírat a vyhodit, horší to bylo s loužičkami. Ještě dnes byt čpí, ačkoli jsem vždycky všechno brzo po čichu našla a vymyla. Ne, pokračovat už to nebude! Celý týden byl Zrzek za své útoky na vůdce smečky soustavně decimován barevným oprašovákem a smetáčkem, takže v současné době je už u nás zase víceméně nastolen kočičí mír.