Je to zvláštní, že moji kocourci, podobně jako je tomu u lidí, mají každý své vyhraněné chutě a libůstky v jídle. Mourek je masový. Základní jeho poravinou je syrové hovězí přední. Dvakrát do týdne si dá navrch pribináka našlehaného s horkou vodou do řídkosti husté smetany, olizuje si po něm vousky a tváří se spokojeně. A tu a tam si uďobne z talířku pár kočičích sušenek. Ale maso je grunt, to ostatní spíš tak pouze na doražení. Zrzek je také masojídek, ale maso vyžaduje jen asi jako polovinu svého denního přídělu. Miluje pestrou stravu. Kočičí konzervičky, sušenky -šlehaným smetánkem také nepohrdne a ještě k tomu chodí neustále vizitýrovat, co jím já. Sladkosti považuje za nepoživatelné, ale něco od pečeného či vařeného masa, ryby, uzeninu - to je jeho. Ovšem jen jako dezert, maličký kousek od každého. Chce ale všechno ochutnat. I některou polévku někdy olízne, okouše kůrčičku doma pečeného chleba či sousto vařeného bramboru. Za zvláštní ňamku považuje pistáciové ořechy - a trvalo hezky dlouho, než jsem to pochopila, i když mi každý oříšek sledoval uhranutě z ruky do pusy. V životě jsem neslyšela o kočcce, která by byla na pistácie! No, můj Zrzek ano! A Obláček, ten je nudně stereotypní. Pouze sušenky, sušenky, sušenky. Asi ho to naučili předchozí páníčkové. Občas konzervičku. Maso považuje za nejedlé, tu a tam sice projde kolem misek ostatních kocourů, kousek masa nabodne na dráp a dlouze si jej prohlíží, ale sníst ho to sousto jsem viděla jen párkrát, většinou kus nervózně setřepe z drápu a odejde. Smetánek ovšem líže s ostatními. Ale jogurtu Dobrá máma dává přednost, jak už jsem se zmiňovala.