Obláček delá fóry s jídelm! Co jsem si ho vzala domů, nejí syrové ani vařené maso, nechce skoro žádné konzervy, kočičí sušenky si dá jen jediné, naředěný pribináček s bramborobou kaší (kteroužto krmi ostatní dva kocouři milují ) míjí obrovským obloukem. Ublíženýma očima na mne hledí, jako by mi chtěl říct, že tohohle by se po způsobu kapitánovy manželky z románu "Loď komediantů" nedotkl ani třímetrovou tyčí. Tuhle jsem domů přinesla jogurty Dobrá máma. (Nechci dělat někomu reklamu, podle mne se dobré zboží chválí samo, ale ano, upozornila mne na ně ta nejapná televizní reklama. Bez ní bych si jich jakživa nevšimla, monotématických nabídek je na trhu až moc - zatímco jinde na světě lidé umírají hlady). Otevřela jsem si jahodový - a blízko sedící Obláček zahýbal vpadlým černým nosíkem. "Kočky přece jogurt absolutně nesnášejí," říkala jsem si podle svých zkušeností - i jak mne kdysi ujistil jeden veterinář. Ale Obláček je asi zrůda. Přicupital. "Chceš?" nabídla jsem mu na lžičce. Vrhl se do růžové směsi, jako by to bylo první jídlo v jeho životě. Od té doby je to jasné. Kdykoli vezmu do ruky lžičku a hranatou krabičku, zavolám "Obláčku, sypej, dobrá máma ti něco dá!" A on mi vyskočí na klín, hltá a polyká, cáká kolem sebe jogurtovou hmotu a nakonec mu musím papírovým kapesníkem utřít upatlané fousy. A ti dva ostatní? Přiběhli, očichali, neochutnali! Pche, tohohle by se přece nedotkli ani třímetrovou tyčí!