Dnes ráno mi vyrazil dech náš služebně nejstarší kocour, Moureček, zmetek jeden nedobrá! Přiběhl na WC, kde mají kocouři své kálecí misky a začal jednu po druhé lustrovat, očichávat, zkusmo posedat tu do jedné či druhé nebo třetí. Misky byly čisté, nechápala jsem, co tak blbne a ještě jsem si z něj dobromyslně utahovala: "No jo, jen si pěkně vyber, kam ty svoje kapičky nebo bobánky uděláš, každá bedna pro tebe není dost dobrá, co?" Nevšímal si mne a očivodně zjitřený nevím proč, lozil po hajzlíku. Vzápětí jsem to vypustila z hlavy, po ránu mám vždycky práce jako na kostele a protože nejsem vstávací typ, ještě při tom spím a musím moc rozvažovat, co mám udělat napřed. Nějak jsem se přitom zamotala po bytě, než jsem došla do koupelny! A zpoza pračky v rohu vyrazil rozjívený Mourek. Jen tak nazdařbůh jsem vykřikla věty, co říkám pro jistotu pokaždé, když nějakého z našich kocourů nahmátnu někde v koutě: "Hej ty, co tam děláš? Nechceš tam náhodou čůrat? Mazej pryč!" Mourek nevyčkal konce mé tirády a mazal. Za několik okamžiků mi nezaměnitelný odér napověděl, že na WC se cosi stalo. A Mourek zuřivě zahrabával ohromné ee. Tak nevím! Co ho máme, nikdy nic takového neudělal, ale dneska ho podezřívám, že ten značkový doutník chtěl zprvu opravdu odložit v koupelně za pračkou!