Tak jsem před několika okamžiky myslela, že přerazím našeho Mourečka vejpůl! Od rána uklízím vánoční výzdobu. Stromeček už nemáme od minulého týdne, jak už jsem řekla, ten ty potvůrky oklepaly skoro dohola, ale větve ve vázách a krásně dokvétající Barborky bylo ještě škoda vyhodit, tož jsem je likvidovala až dnes. Zadařilo se, na stole jsem ponechala jen krásně kvetoucí vánoční hvězdu v aranžmá s tykvičkami a šiškami a vůbec, prostě stůl byl ham ham, tentokrát na něm hodláme za pár okamžiků skutečně obědvat. Jenomže jak tak sedím u počítače a otevřenými dveřmi vidím do jídelního koute v kuchyni, na stůl náhle vyskočil Mourek a prapodivně se vahrbil, s krkem nataženým dopředu jako pobouřený dromedár. Oakmžitě mi bylo jasné, proč to dělá. Hodlá zvracet, ta stvůra chlupatá. Což o to, to kočky občas musí, aby vyvrhly ze žaludku přebytečné usazené chlupy ze své očisty. Ale na stůl?! Zařvala jsem "Moure NE!" až to muselo být slyšet na kilometr. Naštěstí je poslušný, okamžitě seskočil a posloužil si na podlahu. Ani pomyslet, kdyby mi nadělil na ten slušně prostřený stůl!