Nepřejte si vidět, jak zase vypadal nedávno Obláček. Že nenávidí česání, to už jsem zmínila několikrát. V zimě si hustou srst držel na těle snad vší silou, nelínal skoro vůbec a chuchvalce v kožíšku se mu také nedělaly. Ale s postupujícím kalendářem se všechno změnilo, kvanta chlupů všude, v srsti cucky, žmolky... a ten zmetek ne a ne se poddat a nechat si kožich upravit, jak se sluší a patří! Každá nepořádná bába Švertásková si aspoň na jaře dojde ke kadeřnici a nechá si nějak popepšit účes, ale že by si z tohoto mohl vzít náš Obláček příklad, to ho jakživ nenapadlo. No, včera jsem ztratila nerby, kocoura polapila, největší cucky z něj kulatými nůžkami vystříhala, ostatek rozčesala či vycupovala. Obláček řval, cukal se, kousal a škrábal, to je jasné, ale já byla tentokrát tak připravená, že jsem vyvázla bez zranění. A byla jsem to dokonce já, kdo usoudil, že už to stačí, neutekl mi on, jak se také zhusta stává. Nu, pelášil ihned pryč a okazoval mi stříbrné, přece jen ještě trochu pocuchané paty. Ale asi za hodinu mi jako lehoučký stínek skočil na klín. Tlapkou mi pohladil obličej a učesanými licousy v plaché tváři se mačkal k mému nocu, "čeníšek na čeníšek" sázel hubičky. Ta kočičí bestie zajisté seznala, že si odlehčila a přišla mi tímto poděkovat. To je celý můj Obláček!