Tak - a je to tady! Neudržela jsem se a Zrzek dostal na zadek! Připravuji jednu práci, potřebuji k ní hromadu odborných knih a ty mi leží úhledně navršené vedle počítačového zdroje po levici. Vedle této kompaktní hory zbývá mezera, teprve potom následuje monitor. Všichni tři kocouři se rádi střídají v této mezeře, polehávají, pospávají, sledují mne při práci, protože vědí, že občas vzhlédnu - byť i dost roztržitě - a přítomného pohladím. Nemá to chybu. Jenomže Zrzek se dnes jaksi nevešel do vlastní kůže! Už to me žere, že stůl, stojící z rohu do rohu, zbylí dva navštěvují zadem, prostě si do mezery bez problémů vyskočí, zatímco Zrzek to bere dlouhým hopem zepředu, přes pootevřené šuple s poznámkami na pravé straně a přes střední šuple, kde mám umístěnou klávesnici. A dnes si ještě k tomu skok nějak špatně vyměřil, "hup" byl dlouhý a on přistál až v těch hromadách knih nalevo a všechny je shodil. I to jsem ještě ustála a jen s mírným láteřením jsem to zase uvedla do původníého stavu. A co myslíte - ten pitomec rozmazlenej, mou láskou a všeodpuštějící náklonností si absolutně jist, skočil vzápětí se stejným výsledkem znovu! No, zklamala jsem kočičí dušičku a nepotěšila vypasený zrzavý zadek, který sklidil několik dobře mířených pružným pravítkem!