Statisticky se dá vyjádřit úplně všechno. A také se této možností hojně využívá, třebaže je dávno jasné, že statistika je nástroj značně nepřesný. Aneb - jak se to vykládá v jednom prastarém fóru, - statistika je když soused zbaštil celé kuře a já sušila hubu a přesto jsme údajně měli každý půlu kuřete. Stejně tak je tomu asi s průzkumem, jak se kde mají děti. Nejlépe prý v Nizozemí a ve skandinávských státech, ale ani v České republice příliš nezaostávají. Je ovšem otázka, jak k tomu kdo došel. Čeští nezletilí údajně v průzkumu odpovídali, že své zdraví považují převážně za dobré. To mne dost rozesmálo, protože už dobře před čtvrt stoletím, když neustále chořel můj malý potomek, řekla mi rozšafně paní doktorka: "Já vím, je to smutné, ona půlka dětí, co mi přijde do ordinace, je anemická a ta druhá alergická a vy holt máte tu smůlu, že váš chlapeček má od obojího." Ale je pravda, že kdo opravdu slušné zdraví nepoznal, asi vůbec netuší, jak se má cítit. Naproti tomu děti většinově tvrdí, že nechodí rády do školy. Tomu se vůbec nedivím, co jsem zažila já se sebou a později se zmíněným již synem mne upevňuje v přesvědčení, že když zanikly instituce jako katané a inkvizice, musel někdo vymyslet aspoň spučasné školství, aby to ti malí neměli na světě tak jednoduché. Životní podmínky hodnotí české děti jako horší, než které mají jinde a ze všeho nejvíc jim vadí problematrické vztahy s vrstevníky a dospělými. Celkově si myslím, že by se dospěláci měli nad touto anketou zatraceně zamyslet!!!