Dnes mne dostal Obláček! Už dlouhou dobu chodí bytem zcuchaný a éterický skutečně jako ten páně Vančurův Barbucha z dětské knížky o Kubulovi a Kubovi Kubikulovi. Nechce se totiž (Obláček) česat a vůbec nijan neprahne po tom, abych mu polepšivala jeho kožíšek. Přitom to jako perský modrý kocour zatraceně potřebuje den co den! Ale já nemám sílu se s ním hádat, rvát se o každé srsti protažení hřebenem, takže chodí světem poněkud zchuchán a zachuntán - no, jako pořádná cuchta! Ráno mi ovšem vyskočil na klín a tvářil se náramně povolně, pusinky mi dokonce sázel mokrým čunmáčkem na tvář a šmajchloval se. "No, toho nech, mám na tebe pifku, potřebuješ učesat a když vezmu do ruky hřeben, pereš mně," vedla jsem svou. Pořád "ňufal", tak něžně, jemně funěl kolem mé tváře a sázel mi na skráně mokré hubičky, až jsem popadla odvahu i hřeben. Jo - ten zmetek se nechal učesat v celé své většině! Asi ho svědily odumřelé chlupy v kožichu a usoudil, že já jsem k jejich odstranění ta správná osoba!