Jak tak koukám na kalendář, už abychom zase začali přemýšlet o Vánocích a o dárcích pod stromeček. U nás se to moc nepřehání, po svátcích mi jdou úplně uši šejdrem když poslouchám od kolegyněk, co všechno daly své rodině k Ježíšku a co samy dostaly, nechci vypadat, že závodím, ale výdaje odhaduji na těžké tisíce, mezi dárky bývá kupa naprostých nesmyslů a když si spočítám, kolik celkového času muselo zabrat pobíhání po obchodech, aby se to všechno v jedné rodině sešlo, děkuji, nechci. U nás se děti nevyskytují, dospělí si mezi sebou vymění dva až tři dárky, něco pro radost, něco pro zasmání a jeden hodnotnější, o kzerém zbytek rodiny ví, že po něm dotyčný nějaký čas šilhá a odpírá si ho pro blaho celku - a je to. Na co ale nikdy nezapomínáme je obdarování kocourů. A protože do rodiny patří celkem čtyři (moji tři + rozverný babiččin Kuliferda), dárků se sejde celá hromada. Konzervičky, sušenky, sáčky vitamínů (ty žádný z nich nežere, ale všichni si s nimi rádi hrají), skutečné kočičí hračky, jako pískající myšky a chřestící vycpané pytlíčky či ponožtičky... V obýváku míváme jen umělý malý stromek a voňavé větve ve váze, skutečný opadavý smrk vysoký až ke stropu dáváme do haly, kde po tu dobu odstraníme koberec. A samotný stromek je prvním dárkem pro naše kocoury, chodí dlouzí a nadšeně ho očichávají, sotva ho postavíme. Zdobíme ho jen mašlemi a hloupůstkami z umělé hmoty, protože ti mí raubíři ho vždycky v průběhu svátků několikrát povalí. Protože to ale vůbec nevadí, jednoduše ho zase postavíme, na Štědrý den pod něj naklademe dárky a podaří se nám prožít klidné svátky vánoční.