Nevím jak to přijde, ale moji kočičáci už zase línají! Nejraději bych vraždila, protože je to sotva pár týdnů, co jsem konečně vyluxovala snad poslední jejich chloupek a vousek z našich lidských koberců, předložek a postelí. "Tohle už tady bylo," zní mi v uších citát z filmu Limonádový Joe. "Ano - a už je to tu zase!" Přesné! Z nádrže vodního vysavače vyndávám už zase nechutné klubko (ani ne srsti, spíš jen špinavé, plstnaté, různobarevné hmoty). Napadá mne řešení. Mohla bych je všechny tři oholit dohola. Ale už jsem se tu, tuším, zmiňovala, že by potom vypadali jako kočky sfinx a já kočky sfinx nesnáším, protože podle mého názoru, jsou to horší nestvůry než pověstná potvora z Lochness. Daleko raději bych jim pořídila kvalitní zimní kožichy. Zrzek by mohl mít obyčejnou liščinu, Mourek tuleně a Obláčkovi (ať nežeru) tomu by slušela stříbrná liška. Jenomže to by se na mne zase vrhli zvířecí aktivisté a já bych jim asi marně vykládala, že ti moji tři se těžko zahřejí v umělém plyši. Ach jo - abych ještě byla vděčná, jak to s nimi příroda zařídila!