Říká se, že na lepší si člověk rychle zvykne. Příklad by si člověk mohl vzít ze starého filmu pro pamětníky o matce Kráčmerce, ta když vyhrála na jeden los dva milióny, napřed počítala, jestli si může dovolit koupit za stovku župan, ale brzo si tak přivykla, že i při všech svých nedostatcích hrála nóbl majitelku realit. No, nezvyká si rychle jen člověk, i kočky to, jak jsem pochopila, mají v krvi. Zažila jsem s těmi svými třemi kocoury krušné chvíle. Peněz čím dál tím méně za čím dál víc práce, životní náklady stoupající absolutně ve všem, počínaje rolí hajzlpapíru a konče nájemným... i kocouři museli se mnou utahovat opasky, dnešní pan prezident by z nás mohl mít radost. Jistě, zvířátka nechápala, proč je toho či onoho méně, proč něco z jídelníčku vymizelo, kočičí oči hleděly vyčítavě, takže to chodilo, že napřed jsem dlouho, dlouho neměla já, než došlo na ně. Postupně se poměry trochu zlepšily a já to hleděla těm třem rychle vynahradit.Když do rodiny poprvé přibyl obrovský pytel kvalitních měkoučkých sušenek s vitamíny, ti tři byli nadšením úplně bez sebe. Musela jsem okamžitě pevný obal rozstřihnout a nandat jim do misek, jinak by to snad s odpuštěním žrali i s pytlem. Postupně ale zjistili, že sušenky nejsou vzácností, Když pytel vyprázdní, však on se objeví zase nový. Dnes zase přijel kurýr se zásilkou. Myslíte, že to ty mé chlupáče zajímalo? Ani omylem. Jen Zrzek, ležící u počítače, nadzvedl líně hlavičku a zase ulehl.