Když jsem si před léty brala do své domácnosti prvního čistokrevného kocourka od soukromé chovatelky, udělila mi stran jeho opečovávání spoustu rad ústních a několik hustě popsaných strojopisových stránek. Mezi recepty, co prý kočky mají rády, stál ku konci také česnek. "Vyzkoušejte, některé kočky jeho vůně vysloveně přitahuje," stálo tam doslova. Nu, poctivě jsem to vyzkoušela a ani jeden z mých přírůstků od té doby zálibu v česneku nenalezl. Dokonce i když vůbec nejde o to, že by ho měl konzumovat v nějakém jídle. V těch bláznivých dnech, kdy je jednou vedro k padnutí a jindy zima málem jako na Sibiři, nějak jsem prochladla. A včera mne strašně rozbolely uši. Znáte takový ten pocit, že máte na ramenou hlavu, ale v níještě jednu a ta je podstatně větší, než ta venkovní a tlačí se ušima ven? Naštěstí na to znám od babičky výtečný recept - do vaty zabudovat přoměřený špalíček česneku a celý ten zámotek si vsunout do ucha. Česnek působí protizánětlivě jako antibiotika, ale nemá tolik vedlejších účinků - krom holt toho, že smrdí. To postupně řekli svým chováním i všichni tři moji kocouři. Přiběhli, vhupli mi do postele připraveni k mazlení - a když k nim ten česnekový pach dorazil, okamžitě se dokovali. Na milost mě vzali až ráno v koupelně, kdy jsem z polepšených uší česnekové tampóny vyndala a pořádně se umyla. Pacholci! Ještě si nestačili všimnout, že česnek nikdy nestonal!