Že Zrzek miluje krabice a vleze byť i do té sebemenší, to už jsem tu říkala. Donedávna jsem byla přesvědčená, že pouze on z mách tří kočičáků má tuhle úchylku. Před několika dny jsem si ale koupila u Vietnamců nové boty. Ne, že by se mi chtělo nakupovat podřadné zboží u cizáků, ale podprůměrný plat, tři hladové kocoury na krku... no prostě, ať žijí tito obchodníci s přijatelnými cenami, bez nich už bych dávno po světě chodila nahá a bosá. Nové boty ani nevypadaly nějak špatně, docela dělaly slušnou fazónu nohy... ale protože mám v posledních létech s chozením značné problémy, přece jen jsem milé boty vytahnla večer doma z krabice, abych je trochu rozchodila, než se v nich odvážím na ulici. V elegantní obuvi jsem uvařila večeři, vyslechla televizní noviny u bedny a potom už se mi to zdálo tak akorát a šla jsem milé botky uklidit. Jenomže nebylo kam. V krabici, kterou jsem zanechala v předsíni, byl doslova natlakovaný Moureček. A že to byla ta snad nejmenší krabice na boty, kterou jsem za svůj život viděla!