Mourek je srandista. Přitom - kdo by to do něj řekl, vždyť už je mu přes deset leto, je to kočičí senior. Ale prostě veselý kočičí dědeček. nejvíc miluje, když si napustím plnou vanu vody a vlezu si do ní s knížkou. To má totiž šanci mě překvapit. Když z ničehož nic hupne vedle vany na pračku, vždycky mě spolehlivě dostane, leknu se a vyjeknu. To ho blaží. No a já pak samozřejmě hned pakuju knihu do bezpečí, poté, co jsem vůbec poprvé jednu z knihovny při takovémto extempóre utopila a potom jsem pracně musela shánět náhradu. Mourek to sleduje zúženýma očima a ví, že tím nastal jeho čas. Přes vanu máme polici na odkládání mycích potřeb, no co polici, prostě ohraněnou a vhodně přiříznutou desku, z jaké nám dělali koupelnový nábytek. Mourek seskočí z pračky, hupne na vanu a po její úzké hraně úžasně úhledně doběhne až k desce a pokusí se na ni usadit. No jasně, místečko je to příhodné, vidí odtud lépe do vody. A že přitom pokácí sprchové gely, shodí do vany mýdlo a zaručeně ještě aspoń několik dlaších předmětů, to mu vůbec nevadí. Největší legranda je, když shodí molitanovou mycí houbu. Ta měkce přistane na vodě, ještě suchá a Mourek ji začne po hladině prohánět tlapkou. Nejvíc ho naštvu, když houbu popadnu a namočím. Ta se začne potápět, ne úplně, pluje tak "napolo" jako klesající Titanic, ale Mourek už ví, že je to pro jeho tlapku tíha, honit tuhle vodou nacucanou potvoru a mračí se na mě. Smočí tlapku a cákne mi přímo do obličeje. Já ho žertovně zatahám za černou špičku ocásku, on se po mně ožene. Páni, to bude ale žůžo, až mi při tom kočkování jednou zahučí do vany!