Letošní horko hubí nejen lidi, ale i kočky. Na rozdíl od lidí, kočičí plemeno si nemůže odložit kožich do šatníku a pobíhat jen tak nalehko. Moji tři frajeři větší teplo vcelku dlouho snášeli, ale i je to nakonec zmohlo. Zrzek je mazaný - v tom největším vedru vypozoroval, kudy to bytem aspoň trochu profukuje větříčkem a ačkoli kočky nemají pobývat v průvanu, blaženě se tam rozvalil na zádech, všechny čtyři pracky od sebe, takže vypadal přímo ostudně - no málem jako zastaralá mršina. Mourek se přestal schovávat ve skříni s prádlem a zaujal důstojné poleženíčko na chladném saténovém kočičím polštáři ve stínu kuchyňského okna, kde si vcelku také lebedil. Jen Obláček se projevil jako moula - jako vždycky ulehl na naducaný plyšový polštář, který mají kocouři u kamen v obýváku. Kamna sice pochopitelně netopila, nicméně hřejavý podklad vykonal své, Obláček ležel s otevřenou tlamičkou a lapal po dechu jako by to byla jeho poslední hodinka. Nemohla jsem se na to koukat bez zásahu, sama - funíc jako sentinel - jsem se ohnula, popadla vláčného kocoura a přeložila ho o pár cemtimetrů vedle, na parkety. A co byste mysleli? Ten nedovtipa jen blaženě polknul a vzápětí spokojeně usnul.