Kdyby se kočičí chování vyjadřovalo výrazy, které platí pro lidské prototypy, Mourek by byl cholerikem. Nervní, vznětlivý, tu a tam mu rupne v bedně a vyvede něco, co by o chvíli později nikdy neudělal. Vím to o něm, přesto jsem si ale tuhle naběhla. Totiž: vzniklo to tak, že kocouři začali zase před zimou línat. Obláček si nechal s přesrstěšním svého hávu vcelku ochotně pomoci, Zrzek také neměl námitky proti pročesání kožíšku hustým hřebenem, Mourka jsem vynechala v jistotě, že na sebe nenechá sahnout a darmo bych vyvolávala konflikt. Zvládne to sám jako doposud pokaždé, srst má hladkou a jemnou. No jo, jenomže Moureček je nás služebně nejstarší kocourek a patří už do kategorie seniorů. Když ho vidíte plavně kráčet nebo skákat, jakživo byste mu těch jeho deset let nehádali, ale co se ostatního týká, už je to jako u lidí, už holt to není, co to bývalo. Zkrátka, přebývající srst si sám nevylízal a nevykousal, ač jsem po bytě nastražila hrnky s kočičí trávou, aby těm mým lépe trávilo. Na hřbetě se tomu zmetkovi udělaly tři hrbolky, kde srst odstávala jako ostny nějakého prehistorického tvora. To už se nedalo nic dělat, popadla jsem hřeben a šla na ně. Jenomže jsem nepočítala ani ve snu s tou Mourečkovou zpropadenou letorou. Je starý, pravda, ale pohotovost mu nechybí. Jen jsem se hřebenem té srstní hroudy dotkla, vystartoval po mně. A předrážděně a moc. Pravý ukazovák jsem měla procviknutý z obou stran kloubu. Za starých časů by z Mourečka musel být dobrý průvodčí na tramvaji. Nadávala jsem! Sprostě, přiznám se. A výsledek? Mně otekla skoro celá ruka a týden jsem nemohla ukazovákem ani pohnout. Moureček má ty své boule na hřbetě dodnes.