Monday, January 07, 2008

Tak jsem si dlouho myslela, že můj kocourek Obláček je vlastně takové hloupinké, byť i velmi milé zvířátko. Až jsem si říkala, jak je možné, že jako nalezenec prokazatelně přežil víc než dva měsíce ve volné přírodě! Ale ne, on není hloupatý, tuhle jsem se přesvědčila, že je naopak velice mazaný. Kocouři mají misky na sušenky u špajzových dveří. Tam se nechodí denně a misky tam skoro vůbec nepřekážejí. Před vánoci jsem ovšem pořídila větší nákup a bylo zapotřebí ho do špajzu nějak vhodně uložit. A Obláček se právě v tu chvíli rozhodl, že pokud nepojí sušenky ze své mističky, asi vzápětí pojde hlady. Pohodlně se k té baště usadil a jeho huňatý perský ocas vyšel přesně do vchodu, aby hodně překážel. Několikrát jsem to chundelaté lano přeskočila, ale velmi brzo mě to přestalo bavit. "Podívej, broučku," řekla jsem důrazně. "To si nemůžeš sednout tak, aby tady ten tvůj ocas nepřekážel?" Moji kocouři jsou velice chytří, znají smysl mnoha lidských slov a "ocas" k nim patří, často varuji, že je ta jejich zadní ozdoba někde v nebezpečí uskřípnutí. Tentokrát, aby Obláček nezůstal na pochybách, ještě jsem se jemně dotkla špičkou kožešinové bačkory té jeho parádičky. Pochopil. Nepřejte si vidět, jak přezíravý pohled po mně hodil. Ale vstal a se vší důstojností se u misky otočil tak, aby ocas směřoval na opačnou stranu, kde už vůbec nepřekážel.

0 Comments:

Post a Comment

<< Home