Už jsem se zmiňovala, že se Mourek bojí bouřky. Každému je asi jasné, jak to teď u nás vypadá, když bouří od včerejška! Já jsem sotva začala s lehkou bolestí hlavy tušit, že se venku bude něco dít a Moureček už nebyl! Máme prostornou předsíň zařízenou jako halu, v ní stojí skříň na prádlo a tam se Moureček zašívá. Dlouho jsem ho odtamtud vyhazovala, ale nakonec mne zlomil - vyklidila jsem jednu příhradu a postavila mu tam košík nastlaný všemožnými hadry, navrchu složenou deku. Objevil tu změnu během pár minut a od té doby je to jeho oblíbené místečko. Tím víc teď za těch blesků a hromů. Zrzkovi bouřka nevadí, velebně jí pohrdá a spí na židli blízko mne. Zato Obláček - a že by jako toulavý kocourek měl vědět, zač je v Pardubicích perník - bouřku přímo miluje. Vlastně on by mi mohl docela dobře sloužit jako barometr. Už když se něco chystá, sleví ze své věčné perské unylosti a ospalosti a jen začne pršet, ožije docela. Hupsne na okno, své věčně uslzené, přivřené oči rozevře dokořán až je konečně vidět jejich zlatavá nádhera - a větří ze dvorka ty podivuhodně svěží a zajímavé pachy. Ani se mu nedivím. I ve městě to na travnatém, deštěm umytém dvorku krásně voní!