Všichni tři moji chlupatí výtečníci se naradi češou. Samozřejmě nemyslím jen ostrým hřebenem, vlastním na ně celý arzenál kartáčů, kartáčků, hřebínků a česátek, ale oni jsou v tomto zcela jednotní: česat NE! Mourek si dávno své pozice vydobyl. Pokaždé při tom dělal strašné dílo. Svítil očima a hlasitě vrčel a ještě k tomu škrábal a kousal kam dosáhl, takže jsem pokaždé
takové proceduře bezmála potřebovala lékařské ošetření, až jsem to po několika pokusech vzdala. Obláček - to je jiná! Někdy ho ty dlouhatánské perské chlupy v zacuchancích vysloveně obtěžují a milostivě mi dovolí, ať s tím tedy něco odborně podniknu, přesně po způsobu dlouhé řady svých urozených předků. Jindy v něm propukne ta část, která mu kdysi umožnila přežít jako dvorečkový tulák - a potom odlezu s několika důkladnými škrábanci. Zrzek bere snahu o polepšování jeho kožichu jako nějakou moji dušecní deformaci. Zaručeně to nemám v hlavě v pořádku, ale protože mne nesmírně miluje, ať je tedy po mém - trpně se poddává. Včera ovšem mým miláčkům něco přelétlo přes čumáčky. Mourka jsem samozřejmě vynechala, ale jinak jsem to vzala pěkně popořádku. Oni také. Napřed mne kousl Obláček, Zrzek až potom.