Všichni tři moji kočičí miláčkové jsou kastrovaní. Přiznávám, že pokaždé, když jsem některého z nich nesla na veterinu, bylo mi hodně proti mysli připravit plnokrevného macka o jeho přirozenost. Ale kdo víte, jak dokáže značkovat a smrdět jeden kocour, představte si, že by tohle u mne dělali tři! To bych se musela doma pohybovat výhradně v plynové masce a to tedy pardón, to opravdu nehodlám. "Macíčku, nedá se nic dělat," říkám, když zase křísím z narkózy některého toho ubožáka," tohle je zvláštní daň z přepychu. Budeš se mít u mně jako ve vatičce, ale smrdínkovat tu, to prostě nejde!" Díky tomuto ponurému zákroku je u nás smraduprázdno a navíc přiměřený klid, kastrovaní kocouři se mezi sebou mnohem méně perou. ( i když nějaký ten škábanec na čumáčku nebo natržené ucho také občas ošetřuji). Jinak jsou kocourci jaksi bezpohlavní, po sexu netouží, co jim schází, dohánějí nadměrnoui žravostí. Často s nimi smlouvým, jestli by třeba nechtěli diamantové oboječky nebo perské kožichy, že by mne to vyšlo levněji, ale prý ne, žrádlo je žrádlo. Jediný Obláček, dávný tuláček až do ranné dospělosti pociťuje na jaře jakýsi neklid (pochopitelně, ponejvíc v noci). Přiběhne za mnou do ložnice, usedne u postele a začne táhle mňoukat. Z ohledu na delikátní důvod po něm nehodím polštářek, ale vylezu a jdu mu do kuchyně nasypat jeho oblíbené sušenky - to zaručeně pomůže!