Mourek je velice plachý kocourek, o tom už jsem se někdy zmiňovala. A asi už bych měla vysvětlit, proč tomu tak je. Myslím totiž, že ten chudák by potřeboval pomoc nějakého psychiatra a psychologa a protože ti jsou jen pro lidi a ne pro kocoury, zůstane asi přeplašeným kocourkem nadosmrti. Moureček je nalezenec. Našli jsme ho jednou u nás na chalupě, totiž u sousedů v neudržované zahradě s metrovými kopřivami. Matka ho tam jednou pohodila pod obrovské lopuchy a vyrazila někam na freje. Já ji viděla, slyšela jsem i mňoukat kotě, ale přes lákavé díry v plotu jsem se k tomu místu raději až do večera ani nepřibližovala, aby se stará neodradila. Jenomže v noci se strhla příšerná bouřka, taková, jaká za léto bývá většinou jen jedna. Probudilo mne to v teplé posteli, v bezpečí pod střechou a za zdmi půl metru tlustými a hned jsem si vzpomněla na toho drobka. "Máma už ho jistě přenesla někam do sucha," říkala jsem si. Sousední stavení bylo prázdné, se spoustou kůlen a přístavků, kočičí ráj. "U nás se nažere (ven jsem dala večer čerstvé misky s jídlem) a o toho mrňousa se postará, přece je to kočka a ne kráva, jistě ví, že své dítě v téhle čině venku nechat nemůže!" Jenomže to jsem si spíš tak snažila obílit svědomí jako hrob, na duši mi hned hlodalo podezření. Dělat jsem však nic nemohla. Baterku jsem neměla, svíčka by venku okamžitě zhasla a jít do té sousedovic džungle potmě, to si koledovalo o zabití - a kotě bych asi stejně nenašla! Celou noc jsem ale spala na půl oka a jen se malinko rozednilo, už jsem se hrnula ven. Všude začínali cvrlikat ptáčci, ale kotě ani nehleslo. Když jsem se však proplížila největší dírou v plotě k sousedům a začala hledat, nalezla jsem toho prcka skoro ihned. Krčil se mezi listy celý mokrý a vyděšený tak, že ani mňoukat nemohl. Popadla jsem ho, odnesla do domu a společně se synem jsme se o něj postarali. A začali jsme střídavě číhat, kdy a zda vůbec se uráčí jeho matka. Uráčila se, někdy před polednem, z polí rovnou cestou k nám před plné misky, kotě ji vůbec nezajímalo. Co, vracet dítě takové megeře? Ukázali jsme jí je mezi dveřmi, spící na teplé dece, ale nejevila zájem, výměna syna za žrádlo ji očividně vyhovovala. A tak při tom zůstalo. Mourečkovi v té době mohly být tak tři týdny, sotva prohlédl a modrá dětská očka měl ještě v koutcích slepená. No uznejte, v tak mladém věku celá noc takové hrůzy - nemá tedy právo, aby mu z toho zůstalo doživotní trauma?