Nejrušivějším elementem v mé tříčlenné kočičí domácnosti je bezesporu Zrzek. Přitom je nejmladší. Jsou mu čtyři roky, Obláčkovi bylo nedavno šest a Moureček slavil už deváté narozeniny, je tedy podle věkových měřítek už kočičím seniorem. A tu je kámen úrazu! Jakmile žijí v domácnosti víc než dvě kočky, utváří se tlupa jako v přírodě a někdo musí být jejím vůdcem. Obvykle se té funkce zmocní nejstarší jedinec, po jeho smrti automaticky převezme velení další nejstarší člen komunity. Přesně to se u nás kdysi odehrálo. Měli jsme kocourka Mazlíčka, dlouho jedináčka, později k němu chlupaťoučkých kožíšků přibývalo a když v požehnaném věku usnul navždy, vůdcovství v malé skupině automaticky převzal vyplašený, nohatý Mourek, tehdy sotva dvouletý, nicméně, nejstarší ve skupině. Musím uznat, že si od začátku ve své funci počínal dobře. Plácal se v tom sice při své nezkušenosti jako většina současných politiků, nicméně na rozdíl od nich nikoho nedusil a svým poddaným dával jen velmi mírně najevo své královské výsady. Mlaďounký Obláček a malý Flíček, který nám bohužel v půlroce odešel na nevyléčitelnou nemoc, poslouchali Mourka na pokyn vousků bezmála oddaně. Ale po smutně zesnulém Flíčkovi, kdy jsem neutěšitelně brečela, kam jsem stoupla, přišel do rodiny Zrzek - dar na žal od mé kamarádky. Popravdě velice účelový dar, když se jí doma spustil nehlídaný kočičí pár a přivedl na svět hned pět potomků. Zrzkovi byly tři měsíce, když byl k nám potupně dopraven v látkovém pytli, velikostí ale vypadal dobře na ročního kocoura. Přesto si zprvu netroufal bořit domácí pořádky. Jak ale dospíval, bylo naprosto jasné, že má zálusk na žezlo našeho kočičího krále, bez ohledu na to, že - jako tolik uchvatitelů - drze pomíjí právo panujícího a nepočítá ani s právoplatným následníkem. Vždycky jsem předpokládala, že pokud se Moureček odebere do kočičího nebe, na trůn po něm vstoupí služebně nejstarší Obláček a ať už svůj domácí stav doplním zase do tří kteroukoli kočičí rasou, nastane panovnické období líného klidu a ohleduplného přehlížení, jako tomu bylo za vlády Mazlíčka, který byl také Peršan. Zrzek ovšem zamíchal karty. Dorostl do váhy téměř osmi kilo a nemíní uznávat žádné služební posloupnosti. Obláčka staví do latě jen tak en passant a na Mourka si vyskakuje průběžně denně. Ráda bych do toho zasahla, ale nelze - jen bych působila další zmatky. Mourek si zatím naštěstí stačí sám, což se projevuje tím, že při krmení si vždycky uhájí nejlepší sousta. Potom se většinou důstojně (a obezřetně) uklidí někam do šatníku, kde dlouhé hodiny vyspává. A když už se mu zdá, že Zrzkův teror vzrostl nad míru, prostě ho důkladně zmydlí. Skoro o polovinu lehčí kocour dovede toho zrzavého povstalce zmlátit jako žito! Ale - a v tom asi tkví jeho vůdcovský talent - i tady se ovládá, nikdy mu nezpůsobí vážnější zranění, jen pár šrámů na delší pamětnou! Ty většinou objevím v Zrzkově kožichu až v podobě zaschlých stroupků při česání.