Že kočičí plemeno je vysloveně na pohodlí, to nemusím dlouze vykládat nikomu, kdo je dobře zná. Nejen spát a spát, nejlépe tak dvacet hodin denně, ale hlavně dobře spát! V teple, v závětří a pokud možno na měkkém! Ale když má možnost svobodně volit, občas překvapí. Moji kočičáci, například, chodí po celém bytě, nikde před nimi nezavírám (nechci) a nic nezamykám (nemohu). To neznamená, že všude smějí. Naopak, jsou místa, která se jim snažím - ovšem marně - zakázat, například skříň plnou ubrusů, utěrek a ložního prádla. Mé zákazy je ale nezajímají, vlezou mezi vyžehlené a voňavé hraničky prádla kdy se jim zamane. Jindy ale třeba Zrzek zalehne ve vší veřejnosti v předsíni, do náruče popadne něčí bačkoru (boty právě z tohoto důvodu důsledně schováváme), složí si ji pod hlavičku místo polštáře a chrupe stejně spokojeně, jako jindy u mne v posteli.