Děsím se chvíle, kdy budu muset konečně začít gruntovat na Vánoce. Pro mne to totiž znamená práce až nad hlavu a pro mé kocoury zase naopak zdroj veliké zábavy. Když to ale podtrhnete a sečtte, vycházím z toho já skutečně hodně nervózní. Ono totiž není snadné uklízet mezi třemi rozparáděnými kocoury, kteří za mnou lezou na schůdky, když sundávám nebo věším záclony, při mytí podlahy se mi pokoušejí zvrhnout kbelík s čistícím prostředkem nebo se z něj přinejmenším napít a pokud žehlím, mám hrůzu, abych některého neopařila, protože napřeskáčku vyskakují na žehlící prkno. To je, s prominutím, práce pro vraha. Když si k tomu přidáte, že samotná práce není ani trochu povznášející, že bych si nejraději sedla a něco četla nebo koukala na televizi, mám se opravdu hodně co přemáhat, abych to každoročně přece jen zvládla. Loni jsem finišovala až na poslední chvíli a ti tři mi to pořádně oslazovali a neustále se mi motali pod nohy, když jsem prostírala čistý ubrus a pobíhala kolem aranžování stolní výzdoby. Nakonec jsem se neudržela a zařvala na ně z plných plic: "Kočky sakramentský, marš někam spát!" Byli z toho tak vykulení (protože na ně křičím jen ve velmi vypjatých chvílích), že tenkrát poslechli a zmizeli!