Dnes za mnou přišla kolegyně s utrápeným obličejem. Má v domácnosti dvě nové kočičky a teprve se s nimi obeznamuje, takže mi bylo jasné, že to její prapodivné tváření je s nimi v nějaké souvislosti. "Prosím vás, dá se nějak poznat, že je kočka dost nažraná?" zakvílela. "No, když už nežere," pravila jsem logicky. "Ale ty mý mrchy žerou pořád! Dávám jim takový porce, že by to stačilo dospělýmu vlčákovi, ale koukají furt hladově. A včera mi dokonce sežraly mojí večeři! Přinesla jsem si uzený kuřecí stehno a než jsem spustila rolety a převlíkla se, zbyla na pultě jenom kost!" Začala jsem se nezřízeně řehtat, načež jsem paní utěšila slovy, že jestli tu kost dokonce ani neshodily na zem, tak má moc hodné a vychované kočky. Svojí večeři si prostě musí hlídat. A vůbec, kočky jí prokázaly službu, což se neříká: "večeři dej svému nepříteli"? Kočky to rozřešily za ní. Ne, vážně, má doma prostě takové žrouty, jako je můj Zrzek. Ten jí neustále. Zatím váží jen 7 kilo a o dietě nepřemýšlí. No, s takovými zvířátky se ale na stravě neušetří, to je pravda!