Nesnáším, když moji kocouři "vybalují" maso! Oč že jde? Právě jsem to řekla. Osvětleno blíže: dva z mých tří miláčků nedají bez hovězího masa ani ránu. Jsou to prostě šelmy, čert to vezmi, že narostli jen jako dvouměsíční lvíčata, maso musí být! Pro každého denně zvící urostlé myši, pak jsou spokojení. Maso kupuji v kuse a doma naporcuji do mikrotenových sáčků a dám zamrazit. Večer vyndám sáček, ten do rána rozmrzne na kočičí snídani. No jo, ale kámen úrazu je - kam s ním v té době rozmrzání? Nejvýhodnější samosebou je položit ho do kuchyňského dřezu. A většinou to tak mohu dělat bez problémů. Čas od času se ale kocouři urvou a provedou nezdobu: maso z dřezu vyloví, hodí ho na kobereček vedle kuchyňské linky a vycloumají ho ze sáčku ven. Maso ožižlají, protože ukousat ho nezvládnou a pod nevábným kusem se rozlévá krev jako v detektivce, protože jí rozmrzající maso pustí. Po takovém zásahu jsem nějakou dobu hrozně důmyslná, jejich maso na noc přiklápím těžkou pánví nebo dávám v misce na digestoř, než dojdu k názoru, že mám vcelku hodné kocoury, kteří už takovou neplechu víckrát neudělají - a maso skončí zase ve dřezu, neb je to nejpohodlnější. Ano, i pro ně! Včera v noci zase "vybalovali".