Kočičí povahy jsou různé. Vím, že ta Obláčkova za mnoho nestojí, byť i její chundelatý majitel se vznáší po bytě jako andílek. Ke to značně vyčůraný andílek. Částečně jej k tomu ovšem opravňuje fakt, že se k nám do rodiny dostal po několikaměsíčním strádáním ve volné přírodě a to rozhodně perským kocourům nepřísluší. U nás velmi brzo zdomácněl, uklidnil se, přibral, zchlupatěl a zařadil se mezi dva ostatní kocoury. Po čase se ale u nás kočičí stavy proměnily, starý "vůdce tlupy" odešel do věčných lovišť, po něm nastoupil na trůn další služebně nejstarší a do rodiny přibyl mladík Zrzek. Dokud byl Zrzek kotě, všechno bylo v pořádku. Mourek kraloval a Obláček se Zrzkem prostě poslouchali. Když ale zrzek dospěl, začaly boje o vůdcovství - a Obláček se zachoval dost nefér. Ta sviňka chlupatá zcela podlézavě fandí silnějšímu! Přitom on jediný by mohl zvrátit chod v naší kočičí tlupě k spravedlivému normálu. Pokud by podporoval služebně nejstaršího Mourka, což by se slušelo, protože jeho jasným nástupcem je on, na Zrzka by byla kočičí přesilovka a to by prostě neustál ani takový sedmikilový macek, jako je on. To by si ovšem žádalo neustálé boje o prvenství a Obláček je pohodář. Je-li na straně Zrzka, Zrzek ho nepere. Mourek také ne, protože před tou přesilou zdrhá. A dát najevo, že stojí na straně Zrzka, to Obláčka moc nestojí. Tu a tam Zrzounka ochotně pustí k vodě a k sušenkám prvního (a Zrzek, v odplatu za tu loajalitu to po něm příliš často nevyžaduje), tu a tam ho poníženě očichá pod ocasem a občas prostě vyskočí a při jídle kousne Mourka do ocasu, aby dal najevo svoji neúctu k němu. Zmetek jeden! Ten to umí, plavat uprostřed! Jako řada dnešních politiků.