Tak jsme se vrátili z dovolené - totiž já a moji tři kocouři, má zlatíčka, mé tři zlaté koruny, jak jim říkávám žertem podle jedné z oblíbených pohádek. Jenomže ona to venku vůbec nebyla taková idyla, jak by se mohlo zdát. Moureček trucoval, ač je na chalupě vlastně rodák, Obláček, tulák, věčně číhal, jak by zdrhnul. Jedině Zrzek, sláva mu, zachovával flegmatickou příchylnost k místu, kde se vyskytovaly jeho jídelní a kálecí misky a pohodlná místa pro spaní. Což by celkem šlo nebýt toho, že na chalupě se nám vyskytuje ještě další element: sousedův kocour jménem Filip. Ten je přesvědčen, že jakmile přijedu já, mám bezesporu ve svých zavazadlech něco dobrého pro kočky. A mám-li s sebou tři vlastní kocoury, mám toho dobrého zaručeně tolik, aby se dostalo i na čtyři. Následkem této (vcelku moudré) úvahy Filip neustále obejduje kolem našeho domu, ty tři vyrušuje a jelikož od něj jsou přísně odděleni síťovými dveřmi a okny a nemohou ho za to obejdování řádně po kocouřím spořádat, rvou se aspoň mezi sebou. Zatímco Fífa si vyskočí na venkovní křeslo a tváří se jako hotový andělíček. A i když Fífu - jak jinak - nakonec poslední den zanecháme s bohatou výslužkou na venkově, jako by ten neklidný duch i tak vanul s námi, kocouři nyní podezíravě očichávají všechny podlahy, zdi a nábytek městského bytu - a perou se!!!