Zima a micky

Letošní dlouhá zima mým třem chlupaťoučkým dodala! Zpočátku to neviděli nijak zle, když začal padat první sníh, byli na něj dokonce zvědaví, ačkoli ho předtím viděli už mnohokrát. Vzájemně se vytěsňovali ze svého polštáře na šicím stoji, aby odtud mohli oknem sledovat tu načechranou bílou nádheru. Dlouho jim ale nadšení nevydrželo - při nejlepším utěsnění od okna trochu táhne a to je netěšilo. Velmi rychle dospěli k názoru, že u sálajícího radiátoru je líp a v lidských postelích ještě daleko lépe. Já si chvílemi vůbec nebyla jistá, jestli náhodou nemám doma místo kocourů tři medvědy: zachlupatili se do obrovských koulí, v jednom kuse spali a i když zprvu se budili hlavně k jídlu, ke konci zimy se z probouzení stala zejména vyprazdňovací pauza: miláčkové se odpotáceli ke kálecím bednám, upotřebili je pokaždé tak důkladně, jako by to bylo jejich poslední dílo na tomto světě, bez chuti užrali něco málo ze svých talířků a ve stavu naprosté neprobuzenosti zase upadli někam do tepla a ztuhli. Skoro mě to hněvalo - nač mám doma tři kocoury, když mi žádný z
nich nedělá společnost, nemazlí se, neťapká za mnou na měkoučkých tlapkách, neloudí o kus masa? Teď se hněvám: - nač mám doma tři kocoury, co jen lítají, bezuzdně se perou, vzájemně ze sebe cupují chlupy v množství, z kterého bych sepředla na svetr, nadnormativně žerou a vůbec se namazlí?