Je jednou jisté, že můj Mourek je špatným kočičím králem. Asi za to nemůže, nebyl k tomu vychován. Do rodiny jsme si ho přinesli jako sotva vidící maličký raneček, žádná kočičí máma ani táta ho nepřipravili na úlohu, která mu jednou v životě může připadnout. A v kočičí tlupě to chodí tak, že po smrti vůdce přebírá vedoucí úlohu další nejstarší příslušník skupiny. K této situaci zcela nečekaně došlo i u nás a Mourek byl najednou posazen na trůn, ani nevěděl jak. Obláček byl ochoten jeho vůdcovství uznat, ale Zrzek se odmalička tvářil, že mu tohle uspořádání nevyhovuje. A jen co dorostl, začal se o první místo ve smečce hodně drsně drát. Určitě by k tomu nikdy nedošlo, kdyby si Mourek hned zkraje dokázal rázně zjednat respekt. Stačilo by, aby Zrzka párkrát pořádně prohnal a profackoval. Přiznávám, že i když Zrzounka miluji, rozhodně bych nezasahovala a ani proti takovému řešení vcelku nic neměla. Mourek je ovšem slušňák - nebo neví, jak se má v takové chvíli správný kočičí král zachovat. Jako pán v létech to řeší po svém - většinou zaleze ke mně do šatníku a nechce nikoho vidět.