Všichni tři moji drobečkové milují můj pracovní stůl s počítačem. Ráda bych si namlouvala, že milují mne a to až do takové krajnosti, že beze mne nedají ani ránu. Ale není tomu asi tak. Můj počítač ( ani zdaleka ne moderní) hřeje a tichounce vrčí a mým kocourům to asi zní jako milounké předení a tak se s tím Velkým Elektronickým Kocourem chtějí kamarádit. Skáčou na pracovní desku stolu, shazují mi stohy poznámek, škrábou přitom všechno, co potkají, ze všeho nejvíc mojí sklínku s vinným střikem. Křičím přitom, práskám pravítkem, občas i nějaký ten baculatý kočičí zadek dojde k lekhé úhoně - a nic! Na stůl skáčou pořád stejně úporně, vinný střik občas překlápí do mé klávesnice ( takže mámiopravdu velkou spotřebu klávesnice) a tváří se jako celá rota naprostých kočičích andělíčků. Já ty tři zmetky zatraceně dobře znám! Ale ani já si doopravdy nejsem jistá - skáčou na ten stůl jen tak z plezíru nebo za tím Velkým Elektronickým Kocourem - nebo mne opravdu mají natolik rádi, že i ve chvíli, kdy pracuji, chtějí být se mnou?