Obláček je mazlík. Není divu, jednu chvíli si coby nalezenec lásky moc neužil. Když se později ze zcuchaného kočičího bezdomovce stal zase pěkně ošetřeným, srstnatým a sebevědomým kocourkem s plným bříške, má možná i tak trochu pocit, že se musí odvděčit. A co je větším darem pro lidi než kočičí láska? Má pravdu, souhlasím s ním do posledního slastného zavrnění, má to ale jistý háček. Obláček je křehoučký a jemňoučký kocourek i po té mé výkrmné dietě, drápy má ovšem ohromné! A jak asi každý víte, když kočka dává najevo svoji spokojenost či lásku, drápkuje. Příšerný zvyk! Čímani veterináři vymysleli službu pro zbohatlické proce a hrubiány - kočkám drápky z měkoučkých prstových polštářků operativně odstraní. Za to bych samozřejmě najraději při vědomí vykastrovala všechny - čímany z veteriny, zbohatlické proce i hrubiány. Takto okleštěné kočky znejistí, nikam nevyskočí, protože se namají v případě pádu jak zachytit a velmi dobře to cítí. Tohle žádný slušný člověk kočce nemůže udělat. Ovšem platí za to jako já - bolestmi a drápanci. Obláček mne totiž náramně miluje - a má fakt hodně velké drápy!